Úrazy hlavy a neuropsychologická rehabilitace

Není pochyb o tom, že úrazy hlavy jsou dnes více než běžnou součástí lidského života. Pády na kole nebo na lyžích, míčové hry nebo obyčejná procházka v lese. Všude číhá nebezpečí. Úrazy hlavy však mohou být někdy fatální a taková událost může člověka celoživotně ovlivnit. Dá se s následky úrazu bojovat? A co je neuropsychologická rehabilitace? 

Potřeba neuropsychologické rehabilitace se poprvé výrazněji projevila v období první světové války. U válečných veteránů, kteří utrpěli poranění mozku, se objevila značná potřeba rehabilitovat jak motorická poškození, tak i obtíže v oblasti osobnosti, poznávání či chování.

Úrazy hlavy

Úrazy hlavy mohou být od lehkých až po těžké a mohou mít krátkodobé i dlouhodobé následky. 

Lehká poranění hlavy, jako jsou lehké otřesy mozku nebo lehká traumatická poranění mozku, mohou způsobit příznaky jako bolesti hlavy, závratě, zmatenost, nejasné myšlení, problémy se zapamatováním a citlivost na hluk a světlo. 

Těžká poranění hlavy, jako jsou zlomeniny lebky nebo traumatická poranění mozku, mohou způsobit závažnější příznaky, jako jsou nevolnost a zvracení, křeče nebo záchvaty, zmatenost, nezřetelná řeč a/nebo ochrnutí. 

V závislosti na závažnosti poranění mohou některé z těchto příznaků časem odeznít, některé však mohou být dlouhodobé nebo dokonce trvalé. 

Léčba poranění hlavy sahá od prostého odpočinku a sledování případných změn příznaků až po hospitalizaci za účelem operace nebo podání léků na snížení otoku v okolí mozku nebo zmírnění tlaku. 

Většina poranění hlavy se při správné péči a s dostatečným časovým předstihem zahojí; jako u každého poranění jsou však možné dlouhodobé následky, které je třeba konzultovat s lékařem.

A je to vůbec možné?

Jsme vůbec schopni „opravit“ poškozené funkce? Podle teorie neuroplasticity ano. Plasticita mozku představuje schopnost nervových sítí vytvářet nová spojení a dále je propojovat se spojeními již existujícími. Z toho vyplývá, že mozek je schopen se dále měnit a rozvíjet. 

Tento předpoklad je velice důležitý zejména pro oblast paměti a schopnosti učit se. Ještě většího významu nabývá v případech, kdy dojde k poškození mozkové tkáně, kdy mechanismy neuroplasticity zajišťují částečnou reparaci poškozených částí. Při neurorehabilitaci je proto nutné využít v co největší míře spontánní regeneraci mozku, abychom docílili co nejlepších výsledků.

Jak postupovat?

V neuropsychologické rehabilitaci můžeme nalézt nepřeberné množství modelů nácviku psychických funkcí. Za nejzákladnější dělení se dá považovat model rehabilitace „shora-dolů“ a „zdola-nahoru“. 

Ve zkratce model rehabilitace „shora-dolů“ znamená, že při nápravě restituci psychických funkcí začínáme s komplexními činnostmi a tím ovlivňujeme i elementární funkce.
Naopak při využití rehabilitace „zdola-nahoru“ se primárně soustředíme na nácvik jednoduchých poznávacích funkcí a poté přecházíme ke komplikovanějším celkům.

Co je neuropsychologická rehabilitace?

Neuropsychologická rehabilitace je oblast psychologie, která se zaměřuje na kognitivní, emoční a behaviorální změny, k nimž může dojít po poranění mozku. 

Jedná se o specializovanou terapii, která uplatňuje psychologickou léčbu osob se sníženou funkčností v důsledku poškození mozku. Neuropsychologická rehabilitace se zaměřuje především na podporu dalšího zotavení tím, že pomáhá jedincům přizpůsobit se kognitivním, emočním a funkčním poruchám, které mohou být důsledkem poškození mozku.

Neuropsychologická rehabilitace se zaměřuje zejména na obnovení:

• orientace
• pozornosti
• vizuálního vnímání
• paměti či poruch řeči
• afektu
• motivace

Obecně můžeme říci, že neuropsychologická rehabilitace se snaží o obnovení schopnosti osob s poškozením mozku funkčně se adaptovat na požadavky běžného života.

Při správné diagnóze a použití specifických intervencí může neuropsychologická rehabilitace výrazně zlepšit výsledky u osob s poraněním mozku a jinými neurologickými poruchami. Neuropsychologická rehabilitace zahrnuje kombinaci terapií, aktivit a strategií, jejichž cílem je zmírnit příznaky a obnovit fungování. 

Může zahrnovat:

• kognitivní rehabilitaci (tj. výuku zaměřenou na strategie, protetické pomůcky a úpravy prostředí)
• fyzickou rehabilitaci
• logopedii
• psychoedukaci
• nácvik sociálních a profesních dovedností

Kognitivní rehabilitace může pomoci jedincům znovu se naučit vykonávat činnosti, i když si nemusí pamatovat předchozí učení.

Fyzická rehabilitace slouží ke zvýšení vytrvalosti a síly člověka, stejně jako k obnovení funkčních schopností, držení těla a uvědomování si těla.

Logopedická terapie pomůže osobám obnovit funkční komunikaci a také napravit řečové a jazykové deficity.

Psychoedukace slouží ke zlepšení informovanosti a porozumění stavu, nevyřešeným emocím a stresorům souvisejícím se zraněním/poruchou.

A konečně nácvik sociálních a profesních dovedností může jedincům pomoci zvládnout zvýšené nároky na samostatný život a práci, ať už se jedná například o hlavní pracovní poměr na zkrácený úvazek. 

V neposlední řadě by neuropsychologická rehabilitace měla zahrnovat komplexní posouzení psychologických, fyzických a emocionálních potřeb jedince, aby bylo možné vytvořit pro daného jedince co nejlepší plán léčby.

Posouzení by mělo zahrnovat informace o základní anamnéze, užívání léků, profesních a každodenních dovednostech a celkovém psychickém fungování osoby. Cíle rehabilitace by měly být přizpůsobeny individuálním potřebám a měl by se na nich podílet komplexní léčebný tým.

Někomu pomůže, jinému nikoliv

Neuropsychologická rehabilitace je terapeutický systém, který může pomoci osobám zotavujícím se po poranění mozku znovu získat kognitivní, fyzické, emocionální a sociální funkce, aby mohly žít úspěšný a smysluplný život. Jedná se o vysoce specializovaný obor, který vyžaduje znalosti, dovednosti a zkušenosti, aby pomohl jednotlivcům dosáhnout jejich maximálního potenciálu.

Účinnost neuropsychologické rehabilitace je však závislá na několika faktorech:

• Věk pacienta – Je všeobecně známo, že čím mladší je mozek, tím větší má šanci na uzdravení.
• IQ před úrazem – Podle vědeckých studií vyšší premorbidní IQ předurčuje lepší rehabilitaci mozkových funkcí. Stav IQ před poškozením je však často odhadován pouze na základě dosaženého vzdělání.
• Celkové zdraví a celistvost mozku – Obecně se ukazuje, že snadněji rehabilitovatelné jsou úzce lokalizované postižení. V takových případech je větší šance, že zdravé části mozku převezmou funkci poškozených oblastí.
• Sociální prostředí – Kromě osoby lékaře vstupuje do rehabilitace také pacientovo sociální prostředí, a to zejména rodina, která jej může v léčbě podporovat nebo naopak od ní odrazovat.
• Motivace – Motivace je silným hybatelem i v oblasti neuropsychologické rehabilitace. Existují různé možnosti, jak pacienta namotivovat, mezi nejlepší motivátory patří pozorovatelný pokrok v rehabilitaci a sociální zpětná vazba.
• Emocionální problémy – Následkem poškození mozku jsou často i emocionální poruchy. Můžeme se setkat se ztrátou iniciativity, depresí či agresí vůči nemocničnímu personálu nebo rodině. Proto je nutné v oblasti rehabilitace pokrýt i terapii těchto obtíží.
• Doba od poškození – Terapie je účinnější, pokud je započata včas. Zdroje se však různí v tom, kdy přesně by se mělo s rehabilitací začít. Někteří odborníci se domnívají, že je potřeba s neurorehabilitací vždy chvíli počkat, aby mohly nastoupit samoobnovovací procesy v mozku. Není pochyb o tom, že v dnešní době je potřeba neuropsychologické rehabilitace více než zřejmá. Náš centrální nervový systém je ohrožen nejen z hlediska úrazů mozku, ale také různou formou psychických onemocnění s neurologickým podkladem.

Mezi nejdiskutovanější trendy posledních let v oblasti neuropsychologické rehabilitace patří využití počítačových technologií při rehabilitaci mozku, které nám mohou pomoci otevřít nové možnosti.