Léčit tělo nebo duši?

R. W. Emerson kdysi napsal, že je-li člověk nespokojený se svým stavem, může jej změnit dvěma způsoby. Buď změní podmínky svého života, nebo svůj duševní postoj. První není vždy možné, to druhé je možné vždy.

Ačkoliv se tento citát nevztahuje přímo k psychosomatickým onemocněním, je možné v něm vidět celkem jisté podobnosti. Pokud totiž má člověk nějaké obtíže, ať již je to duševní nebo fyzické trápení, je k jejich odstranění potřeba nějaké změny.

Psychosomatika hlásá, že změna je potřeba především na duši. Klasická medicína tvrdí, že léčit by se mělo tělo. Kde je tedy pravda? Lze tyto dvě části od sebe vůbec oddělit?

O tom, že alespoň některé fyzické obtíže jsou způsobeny psychikou, již většina pravděpodobně nepochybuje. Nejjasněji je to vidět u dětí. Například bolení bříška, když mají jít do školy, bolení hlavy, když mají jet na návštěvu k neoblíbené tetě. Děti nejsou schopné tak dobře ventilovat svoje emoce a popsat, co je trápí.

Často potom svou psychickou nepohodu nechtěně odrážejí v tělesných potížích. Čím jsou děti starší, tím by se měly naučit lépe zpracovat a vyřešit své psychické problémy a nelibosti. Nejlépe o svých problémech mluvit. Neřešený problém totiž nemizí, ale zvětšuje se a nebo se změní do jiného problému, a to tělesného.

Většina má alespoň nějaké zdravotní obtíže, na které si může člověk náležitě postěžovat. Někdo má problémy se zády, někdo trpí bolestmi hlavy, jiný bolestí kloubů. Pokud by se člověk zamyslel nad tím, kdy tyto bolesti začaly a v jakém období například ustaly, pravděpodobně nalezne shodu s obdobím psychických potíží, vztahových konfliktů a následně obdobím klidu. Proč to tedy člověk nevidí a neřeší?

Důvody

Důvodů je hned několik. Ne vždy je spojitost mezi psychikou a tělem snadno viditelná, ne každý je ochoten si tuto spojitost připustit a ne každý je ochoten pro tělo něco udělat. Přece jenom je jednodušší sáhnout po práškách proti bolesti a ono to přece přejde samo.

Jenže tím se problém neřeší, ale potlačuje. Stejně tak, jako to často dělá člověk například s problémy ve vztazích, odsune je a čeká až se vyřeší. Ono je ale potřeba udělat něco víc. Alespoň pokud chce člověk nějakou změnu k lepšímu.

Samozřejmě existují lidé, kteří si ve svém vlastním neštěstí libují a nemají potřebu se léčit. Vždyť přece nechat se litovat a opečovávat také není k zahození. Ale jak již napsal Seneca, jedna z podmínek uzdravení je chtít se uzdravit.

Také jsou lidé, kteří si danou spojitost připustit nechtějí. Raději vyhledávají různé typy lékařů, od neurologů po kardiology, za účelem odhalit tu fyzickou a konkrétní příčinu problémů. A jak už to tak bývá, když se dobře pátrá, tak se vždycky něco najde, ačkoliv to s vyřešením problému nemusí mít spojitost.

Takže mohou následovat zákroky, operace, medikace ale problém ne a ne odeznít. Rozhodně samozřejmě nelze tvrdit, že nemoci se dají léčit pouze psychoterapii. Původ nemoci může být opravdu fyzický, ale následně z něho mohou vyplývat psychické problémy, které je třeba řešit. Také to ale může být naopak. Léčit a řešit je tedy potřeba obě strany problému, ne jen tu medicínskou.

Psychosomatické nemoci

Jsou nemoci, u kterých může být psychický podíl větší, u některých naopak menší. Časté psychosomatické nemoci jsou bolesti hlavy, zad, kloubů.

Franz Alexander již před 60 lety označil další nemoci, které dle něj jsou nejčastěji způsobeny psychickými obtížemi, a tím jsou astma, vysoký krevní tlak, migrény, cukrovka a zvýšená funkce štítné žlázy. Není nic neobvyklého, že pokud člověka s psychickými potížemi trápí cukrovka, hodnoty se mohou v případě psychického trápení zhoršit.

Často jde o to, k čemu má člověk genetické predispozice. Psychika již pak může způsobit své a tyto dispozice rozvinout. Bylo zjištěno, že pokud je člověk ve stresu, psychické nepohodě, či v náročné životní situaci, má to negativní vliv na imunitu.

Tím pádem jsou lidé náchylnější k různým nemocem a obzvláště k těm, ke kterým má již geneticky nakročeno. Čím delší dobu stres působí, tím je samozřejmě dopad na imunitu horší a nemoci mohou následně chronifikovat.

Co z toho vyplývá? Není ihned nutné veškeré nemoci řešit s psychologem. Je ale vhodné zamyslet se nad možným řešením a popřípadě změnit náhled na situaci. Uvědomit si, že tělo není samostatná jednotka, ale že jeho funkce je ovlivňována okolnostmi, jak psychikou, tak vztahy kolem, prostředím, ve kterém žije člověk a také například tím, v co věří.

Pokud má člověk v některé z těchto složek konflikt, pravděpodobně to ovlivní i ostatní části celku. Je na místě neoddalovat tedy problémy do pozadí a ačkoliv to může být nepříjemné, tak je řešit. Už třeba jen tím, že si o nich s někým člověk promluví.

© 2024 MZ.cz | Nakódoval Leoš Lang