Halucinace – co to je, příčiny, druhy

Vidět něco, co ostatní nevidí, nemusí být známkou nebývalé prozřetelnosti. V doslovném významu jde naopak o poruchu vnímání, konkrétně halucinace. Jak, kdy a proč se pravé halucinace u lidí vyskytují?

Pravé halucinace odlišujeme od tzv. pseudohalucinací. Rozdíl je v tom, že u pseudohalucinací si je člověk vědom, že to, co vnímá, není reálné. Příkladem může být pocit houpání před usnutím, pokud člověk celý den strávil na lodi. Pravá halucinace je vjem vzniklý bez vnějšího podnětu, o jehož skutečnosti je člověk bezvýhradně přesvědčen.

Co jsou halucinace

Halucinace jsou smyslové vjemy, které se odehrávají v mysli člověka bez reálných podnětů z vnějšího prostředí. Mohou zahrnovat kterýkoli z pěti smyslů – sluch, zrak, chuť, čich a hmat. 

Mnoho lidí, kteří halucinace zažívají, je popisuje jako živé a realistické, jako by skutečně viděli, měli, cítili, slyšeli nebo ochutnávali něco, co ve skutečnosti v jejich okolí není. Halucinace však mohou být důsledkem nejrůznějších zdravotních a psychických problémů. . 

V některých případech mohou být halucinace příznakem základního tělesného onemocnění, jako jsou: 

• Parkinsonova choroba
• mozková mrtvice
• nežádoucí reakce na léky

Pokud navíc člověk trpí duševním onemocněním, jako je schizofrenie, bipolární porucha nebo velká depresivní porucha, může být k halucinacím náchylnější. 

Halucinace mohou být také způsobeny:

• extrémním stresem
• nedostatkem spánku
• posttraumatickou stresovou poruchou
• depresí
• bipolární poruchou
• různými neurologickými poruchami
• užíváním drog nebo alkoholu

Kromě toho může k halucinačním zážitkům vést smyslová deprivace nebo duchovní praktiky, protože mysl se může stát otevřenou a zranitelnou vůči vytváření vlastních falešných realit v důsledku neschopnosti udržet kontakt s realitou. 

Halucinace jsou často děsivé a mohou být velmi dezorientující. Je důležité si uvědomit, že nejsou skutečné a jedinci, který halucinaci prožívá, nehrozí bezprostřední nebezpečí. 

Pro osoby, které halucinace zažívají, je důležité, aby vyhledaly pomoc a promluvily si se svým lékařem nebo odborníkem na duševní zdraví o možných příčinách a možnostech léčby. Správnou kombinací terapie, léků a úpravou životního stylu je možné halucinace zvládnout a snížit jejich dopad na každodenní život.

Příčiny klamných vjemů

Halucinace se mohou vyskytnout u většiny duševních chorob, ovšem zvláště u schizofrenie, parafrenie, psychické epilepsie, senilní psychózy, demence, deprese, paranoidní psychózy. Dále jsou typické halucinace při intoxikacích, zejména u alkoholového deliria, po úrazech hlavy a poškození mozku.

Existují však i halucinace, které nesignalizují psychické onemocnění – například eidetické představy (velmi jasné živé představy), halucinace vyvolané pod vlivem hypnózy, zážitky déja vu, fantomové údy, imaginární společníci u malých dětí apod.

Pravé halucinace rozlišujeme podle jejich povahy do několika skupin.

Smyslové halucinace

• Sluchové: Typickým projevem těchto halucinací jsou tzv. hlasy. Hlasy člověka většinou kárají, posmívají se mu, sprostě mu nadávají, v menšině případů ho chválí. Nebezpečné jsou imperativní halucinace, kdy nemocnému tyto hlasy radí, co by měl dělat, poroučejí, zakazují, nařizují aby o nich nikomu neříkal, neprozradil, co mu říkají, aby nejedl, nepil, aby skočil z okna, aby někoho zabil apod. Sluchové halucinace bývají více u stavů chronických než akutních.

• Zrakové: Zrakové halucinace jsou méně časté než sluchové. Bývají spíše u stavů akutních než chronických. Nejčastější jsou vjemy postav, částí postav, přírodních jevů – hlavně ohně, nadpřirozených bytostí, zvláštních osvětlení, zvířat velkých i drobných. U otrav alkoholem jsou typické halucinace drobných zvířat lezoucích po těle, případně drobných předmětů (špendlíky, hřebíky, knoflíky), drobných lidí (trpaslíků).

• Chuťové a čichové: Nejběžnější jsou halucinace zápachu benzínu, krve, spáleniny, hniloby, mtrvolné zápachy nebo ty, které se nedají k ničemu přirovnat.

• Tělové: Tělové halucinace se vyskytují jak u stavů akutních, tak chronických. Nejvíce tělových halucinací je při schizofrenii. Při ní se spojují s bludy, iluzemi, vzpomínkami. Příkladem tělové halucinace jsou pocity svírání, drásání, píchání injekcí, pohlavní dráždění a zneužívání, odsávání krve, atd.

Intrapsychické halucinace

Neodehrávají se na úrovni smyslových analyzátorů, ale jde spíše o duševní pocity. Cosi se děje ve vnitřním životě nemocného, s jeho myšlenkami. 

Ne všechny myšlenky jsou jeho, někdo mu je dává, vnucuje, vsugeruje, zveřejňuje je, takže lidé budou vědět, co si myslí. Pocity, že někdo člověka mění, vede, nutí, dráždí, ochromuje, urychluje, hypnotizuje.

Inadekvátní halucinace

Zvláštní druh nezařaditelných halucinací, týkající se smyslového vnímání, kdy má člověk například pocit, že slyší zuby kolenem, cítí barvu, vidí rytmus apod. Podle složitosti můžeme rozdělit halucinace na:

• elementární – např. u zrakových – záblesky, skvrny, u sluchových klepání, zvonění, údery atd.
• komplexní – člověk vidí celé scény, pohybující se postavy, slyší slova, věty, rozhovor, hádku lidí, složité melodie apod.
• kombinované – v případech, kdy je halucinace vnímána více smysly najednou (postavy, které mluví a ještě je rozeznatelná jejich vůně)

Halucinující osoby svým halucinacím naslouchají a chovají se pasivně nebo se s nimi hádají (zejména s hlasy), nadávají, živě gestikulují. U těch, kteří si uvědomují, že je s nimi něco v nepořádku, je typické hledání příčiny a zákonitosti působení. V literatuře je popsán případ jednoho pacienta, který vystupoval na různé věže a zkoumal, zda ve větších výškách halucinace slábnou.

Jelikož halucinace se objevují typicky jako příznak nějaké jiné choroby, otravy, atd., způsobem, jak se těchto klamných vjemů zbavit, je zbavit se primární nemoci. Pokud se halucinace vyskytují mimo duševní poruchy a intoxikace, řešení by měl nalézt psychiatr.

Léčba halucinací

Halucinace jsou vnímáním něčeho, co neexistuje. Pro jedince, kteří je zažívají, mohou být děsivé a často vyžadují odbornou léčbu. Naštěstí existuje mnoho způsobů léčby halucinací. 

Úlevu od halucinací přináší:

• kognitivně-behaviorální terapie (KBT)
• léky včetně antipsychotik
• psychoterapeutické techniky

KBT je typ psychologické terapie, která pomáhá jedincům identifikovat a narušit vzorce myšlení a chování, které přispívají k prožívání halucinací. Prostřednictvím řady technik založených na důkazech, jako jsou relaxační a dechová cvičení, řešení problémů a kognitivní restrukturalizace, pomáhá KBT jedincům snížit úzkost spojenou s halucinacemi.

Pro osoby s halucinacemi souvisejícími s psychiatrickou poruchou, jako je schizofrenie nebo bipolární porucha, mohou být léky, konkrétně antipsychotika, způsobem, jak snížit intenzitu a četnost halucinací. Antipsychotika, jako jsou risperidon, aripiprazol a olanzapin, mohou normalizovat hladiny neurotransmiterů v mozku a snížit příznaky, včetně halucinací.

A konečně psychoterapeutické techniky, jako je podpůrná terapie a psychoedukace, mohou jedince zažívající halucinace vybavit nástroji k regulaci emocí a snížení pocitu tísně. Pomocí podpůrné terapie mohou osoby s halucinacemi získat hlubší vhled do svých spouštěčů a rozvinout dovednosti, jak je lépe zvládat. Psychoedukace pomáhá jedincům pochopit povahu jejich halucinací a také různé strategie, jak snížit jejich četnost a intenzitu.

Léčba halucinací zahrnuje kombinaci přístupů přizpůsobených individuálním potřebám. Díky vhodné diagnóze, terapii a medikaci mohou jedinci získat kontrolu nad svými halucinacemi a výrazně zlepšit svůj život.

Život s halucinacemi

Život s halucinacemi může být neuvěřitelně náročný. Může se zdát, že jde o nekonečný boj, a může být obrovským zdrojem úzkosti, strachu a zmatku. 

Lidé, kteří trpí halucinacemi, mají pocit, že je jejich vlastní mysl zrazuje, a často mohou mít pocit, že se zbláznili nebo se vymkli kontrole. Může být obtížné oddělit realitu od vizí a zážitků, které se s touto poruchou pojí, což často vede k pocitům dezorientace a strachu. 

Halucinace jsou považovány za jeden z nejbolestivějších příznaků duševního onemocnění. Ti, kteří jimi trpí, mohou mít problémy s interpretací toho, co je skutečné – což vede k neschopnosti přesně komunikovat s okolním světem. 

Nepříjemné pocity paranoie a strachu se mohou spojovat s davem, lidmi nebo místy – což vede k izolaci od blízkých a přátel.

Tento duševní stav může být nesmírně obtížný a může vážně narušit každodenní život člověka. Lidé s halucinacemi jsou často zasaženi extrémními změnami chování, nálady a spánku – což může vést k problémům ve vztazích, potížím s udržením zaměstnání a těžkým depresím.