Emoční inteligence

Pokud je daná osoba velice nadprůměrná, ale přitom není v životě úspěšná, možná je na vině emoční inteligence.

V současnosti se udává, že naše IQ se podílí na našem životní úspěchu a spokojenosti asi z dvaceti procent. Mnohem větší důležitost je připisována EQ, neboli emoční inteligenci. Co to je?

Co je IQ?

IQ neboli inteligenční kvocient je měřítkem kognitivních schopností, které se používá k posouzení celkových intelektuálních schopností člověka.

Vypočítává se pomocí různých testů, které měří řadu schopností, jako je verbální, numerické a prostorové uvažování. Skóre IQ lze použít k určení potenciálu člověka pro studijní úspěch a často se používá k předvídání pracovního výkonu.

Testy IQ existují již po staletí, ale moderní testy IQ byly vyvinuty a standardizovány na počátku 20. století.

Testování IQ je důležitým nástrojem pro určení kognitivních schopností jednotlivců a pochopení jejich potenciálu pro úspěch v různých oblastech života.

Existuje řada různých metod provádění testů IQ, z nichž každá má své jedinečné silné a slabé stránky.

Nejčastěji používaným testem IQ je Wechslerova škála inteligence dospělých (WAIS). Tento test byl od svého prvního vydání v roce 1955 několikrát revidován a používá se k měření IQ u dospělých i dětí.

WAIS se skládá z několika subtestů s různými úrovněmi obtížnosti. Každý subtest měří jinou oblast kognitivních schopností, například krátkodobou paměť, prostorové vztahy, početní operace a porozumění.

WAIS existuje již několik desetiletí a je považován za jeden z nejspolehlivějších testů IQ.

Dalším oblíbeným testem IQ je Stanford-Binetova inteligenční škála.

Jedná se o komplexní hodnocení kognitivních schopností člověka a obvykle se používá k hodnocení osob pro zařazení do vzdělávání a výběr zaměstnání.

Je považován za méně kulturně zkreslený než jiné testy, protože je standardizován pro různé věkové, rasové a genderové skupiny.

Oblíbeným testem IQ je také Cattellův kulturně spravedlivý inteligenční test (CFIT).

Tento test je navržen tak, aby měřil obecnou inteligenci člověka bez ovlivnění kulturními nebo vzdělanostními faktory. Skládá se ze tří subtestů, které měří schopnost člověka řešit problémy, chápat abstraktní myšlenky a interpretovat číselné údaje.

Dalším typem testu IQ je Ravenův test progresivních matic. Jedná se o neverbální test, který měří schopnost člověka rozpoznávat vzory a chápat vztahy mezi různými tvary a objekty.

Často se používá při hodnocení ve vzdělávání a je považován za dobrý nástroj pro měření schopností abstraktního uvažování.

Každá z těchto metod testování IQ má své silné a slabé stránky. Test WAIS je považován za nejspolehlivější test inteligence, je však také poměrně zdlouhavý a jeho administrace v krátkém čase může být obtížná.

Stanford-Binetův test je komplexnější, ale může být náchylný ke kulturnímu zkreslení. CFIT je kulturně spravedlivý, ale není tak komplexní jako WAIS.

Ravenův test je vhodný pro měření abstraktních rozumových schopností, ale není tak komplexní jako ostatní testy.

Výběr testu IQ by měl být nakonec založen na účelu, pro který je používán. Každý test má své jedinečné silné a slabé stránky a při rozhodování je důležité si jich být vědom.

Výsledky IQ se mohou u jednotlivých osob značně lišit. Průměrné skóre IQ se obvykle pohybuje mezi 90 a 110 body, přičemž medián je 100 bodů.

Lidé se skóre nad 130 bodů jsou považováni za nadané nebo vysoce inteligentní.

Lidé s vysokou inteligencí dosahují hodnoty nad 130 bodů

Skóre nižší než 70 může znamenat mentální postižení nebo mentální retardaci.

Navzdory své užitečnosti jako měřítka kognitivních schopností není skóre IQ bez kritiky. Někteří tvrdí, že testy IQ jsou kulturně zkreslené, protože mají tendenci zvýhodňovat jedince z určitého prostředí.

Kromě toho se testy IQ často považují za omezené, protože měří pouze určité typy kognitivních schopností. Někteří se proto domnívají, že testy IQ nejsou přesným měřítkem celkové inteligence člověka.

Testy IQ jsou nakonec jen jedním z nástrojů měření kognitivních schopností. Ostatní faktory, jako je kreativita, emoční inteligence a sociální dovednosti, nelze pomocí IQ testů přesně vyhodnotit.

Proto je důležité si uvědomit, že výsledky IQ jsou pouze jednou částí celkového obrazu, pokud jde o hodnocení inteligence.

Co je emoční inteligence?

EQ neboli emoční inteligence je v psychologii relativně nový pojem, který se rychle stává důležitou součástí naší společnosti.

Zaměřuje na rozvoj sebeuvědomění a schopnosti pozitivně a konstruktivně komunikovat s ostatními.

Jedná se o soubor dovedností, které umožňují jednotlivcům rozpoznávat a zvládat vlastní emoce, stejně jako chápat a reagovat na pocity a chování druhých.

EQ je stále více uznáváno jako důležitý faktor pro dosažení úspěchu v osobním i profesním životě. Zvláště důležitá je ve světě úspěšného podnikání, kde ji lze využít ke zlepšení komunikace a spolupráce, podpoře pozitivního pracovního prostředí a snížení konfliktů.

Lze ji také využít k budování pevných vztahů, zvýšení motivace a zlepšení individuálního výkonu.

Dovednosti EQ lze rozvíjet různými metodami, včetně sebereflexe, všímavosti a mezilidské komunikace.

Sebereflexe je důležitou součástí rozvoje EQ, protože umožňuje jednotlivcům lépe porozumět vlastním emocím a reakcím na různé situace.

Celkově je EQ cenným nástrojem pro rozvoj sebeuvědomění a zlepšení vztahů. Rozvíjením těchto dovedností se mohou jednotlivci stát úspěšnějšími v osobním i profesním životě.

Jako první s definicí poj mu emoční inteligence přišli John Mayer z Univerzity v New Hampshire a Peter Salovey z Yaleovy univerzity v roce 1990.

Emoční inteligence je umění naslouchat svým pocitům, rozumět jim, prožívat je, ale také schopnost vcítění se do druhého – být empatický.

Což v dnešní době, kdy se každý stará především sám o sebe, je schopnost poměrně vymizelá nebo přinejmenším zakrnělá.

Když televize ukazuje nějakého zločince, pravděpodobně si většina lidí řekne, že patří do vězení, protože je pro společnost nebezpečný. Ale kolik lidí si položí otázku, proč to asi udělal? V jakém vyrůstal prostředí? Jak byl přijímán svým okolím?

Tím samozřejmě se nedá ospravedlňovat krádeže nebo dokonce vraždy, ale i na takovou věc, jako je zločin, se dá podívat z jiného úhlu.

Složky emoční inteligence dle Daniela Golemana

Daniel Goleman je jednou z nejvlivnějších osobností v oblasti psychologie a podnikání.

Jeho nejznámější dílo, kniha Emoční inteligence z roku 1995, změnilo náš pohled na úspěch a úspěch.

Goleman, vystudovaný psycholog na Harvardu a autor bestsellerů New York Times, je známý svým výzkumem sociální a emoční inteligence.

Poprvé se prosadil svým průkopnickým výzkumem emoční inteligence. Ve své knize tvrdil, že emoční inteligence je pro úspěch v životě důležitější než IQ.

Emoční inteligenci definoval jako schopnost rozpoznat a zvládat vlastní emoce i emoce lidí kolem nás. Tvrdil, že emoční inteligenci se lze naučit a že je rozhodujícím faktorem úspěchu.

Od té doby Goleman své myšlenky o emoční inteligenci dále rozvíjel a aplikoval je na pracoviště. Tvrdí, že emoční inteligence je nezbytná pro efektivní vedení a že ji lze rozvíjet prostřednictvím školení.

Zdůrazňuje také význam vytváření pracovního prostředí, které podporuje spolupráci a kreativitu.

Golemanův výzkum měl obrovský vliv na obchod, vzdělávání a psychologii. Jeho knihy byly přeloženy do více než třiceti jazyků a jeho myšlenky jsou hojně diskutovány v médiích.

Přednáší po celém světě a poskytuje konzultace mnoha předním světovým společnostem.

Nejdůležitější vlastnosti, které považuje Daniel Goleman za součást emoční inteligence jsou;

  • Sebeuvědomění – osoby chápou svoje pocity, ví proč je prožívají zrovna v danou chvíli,
  • Samoregulace – osoby dokáží svoje pocity ovládnout a to i přesto, že zažívají nepříznivé období,
  • Motivace – osoby dokáží vytrvat v nepříznivém období a jdou si stále za svým cílem,
  • Empatie – schopnost vcítit se do druhého a porozumět jeho pocitům,
  • Sociální dovednost – osoby dokáží dobře vycházet s lidmi, naslouchají jim a uznávají je i jejich emoce.

Pravděpodobně tyto vlastnosti již většina lidí ovládá, ale záleží na tom v jaké intenzitě.

Jsou lidé, kterým nedělá potíže chápat problém svých přátel, ale již se nedokáží dost dobře porozumět svým vlastním. Nebo si je jen tito lidé nechtějí přiznat.

A nebo je tomu právě naopak. Tyto bariéry však nejsou pevně dány a lze je posouvat.

Je sice pravda, že tyto citové vlastnosti jsou tvořeny návykem a proto může být někdy obtížné je změnit. Ale není to nemožné. Záleží jen na naší vůli a úsilí, se kterým budeme přistupovat ke změně našeho života.

Emoční inteligence je cesta, jak porozumět našemu vlastnímu nitru, jak žít v souladu se svými pocity a také se svým prostředím.

Na rozdíl od IQ na ní lze pracovat, rozvíjet ji a zdokonalovat. Proč toho tedy nevyužít? Emoční inteligenci má každá osoba v sobě, stačí si k ní jen najít cestu.

© 2024 MZ.cz | Nakódoval Leoš Lang