Agorafobie – strach z otevřených prostranství

Agorafobií v současnosti trpí okolo 5 až 6 % populace, přičemž častěji touto nemocí trpí ženy. Agorafobie bývá také spojována s panickým atakem jedince, proto se lidé trpící agorafobií obvykle vyhýbají místům nebo situacím, kde by mohli zažít pocit paniky nebo ztratit nějakým způsobem kontrolu. Co je agorafobie a jak se lidem s agorafobií žije? 

Agorafobie je často charakterizována jako strach z otevřených prostor, což není úplně správný termín. Jedná se spíše o strach z veřejných prostranství a míst, kde by např. nebyla rychle dostupná pomoc, nebo by nebylo možné rychle daná místa opustit. 

Takovými místy mohou být např. hudební festivaly, koncerty, demonstrace, supermarkety apod. Strach lidí s agorafobií narůstá poté, pokud si jedinec uvědomí, že únik z daného místa by byl obtížný nebo by při něm upoutal pozornosti okolí. 

Obavy mohou vést až k tomu, že osoba s agorafobií se bojí vycházet např. z domu, popř. měnit jinak své bezpečné prostředí. Zároveň však může přijímat návštěvy nebo pracovat z domova, aniž by se porucha jinak projevila. 

Agorafobie patří k úzkostným poruchám a jejím opakem je klaustrofobie, neboli strach z uzavřených prostor. 

Agorafobie jako neléčená panická porucha

Strach a vyhýbání se veřejným místům může vést k významným poruchám každodenního fungování a také k tomu, že se jedinci izolují od ostatních a omezují své aktivity, aby se vyhnuli vyvolání své úzkosti. Agorafobie se může vyvinout jako důsledek neléčené panické poruchy nebo se může objevit sama o sobě. 

K léčbě agorafobie se často využívá psychoterapie v kombinaci s farmakoterapií, pacienti se zároveň snaží o postupné překonávání strachu, což jim může získat zpět kontrolu nad svým životem. Agorafobie je komplexní psychický stav, který může snížit kvalitu života jedinců, kteří si touto nemocí procházejí. 

Spolu se strachem z výšek, neboli akrofobií, patří agorafobie mezi nejčastější fobie mezi lidmi. Postihuje přibližně 5% populace a ženy poruchou trpí až dvakrát častěji než muži. 

Jedinci s agorafobií se mohou bezdůvodně cítit úzkostně, panicky a uvězněni v situacích, ze kterých není návratu. Proto i třeba obyčejná jízda veřejnou hromadnou dopravou může být pro jedince s agorafobií nepřekonatelná.

Agorafobie může být někdy chybně zaměňována se sociální fobií, při které však nemají jedinci strach z veřejných prostranství, ale spíše z lidí a většího společnosti okolo sebe. Tím, že lidé trpící agorafobií nemohou často opustit svůj bezpečný domov, nemoc výrazně negativně ovlivňuje kvalitu jejich života. Nejčastěji nemoc postihuje jedince okolo 30. roku života.

Plíživá nemoc

Fobie jako taková představuje přehnaný, nereálný až chorobný strach z určitých situací, míst nebo osob, které zasahují do života každého člověka. 

Agorafobie by se tak dala charakterizovat jako kombinace všech faktorů dohromady, protože člověk s agorafobií se obává jak určité situace, ke které může dojít na nějakém konkrétním veřejném místě, tak zároveň se obává o chování lidí, kteří budou přítomni. 

Obecně se však předpokládá, že k rozvoji agorafobie přispívá kombinace biologických, environmentálních a psychologických faktorů. Přestože přesná příčina této poruchy zůstává neznámá, jsou k dispozici účinné léčebné postupy, které dokáží pomoci. 

Název agorafobie má svůj původ v řečtině, přičemž slovo agora v řečtině označuje místo, kde se shromažďují lidé, slovo fobie potom označuje strach. 

Během záchvatů úzkosti mohou být lidé s agorafobií na dlouho uvězněni např. ve svém pokoji na lůžku a nezbývá jim, než čekat, dokud se neuklidní podrážděný nervový systém a hladina adrenalinu se vrátí na normální úroveň. 

Jak se žije lidem s agorafobií? 

Život s agorafobií může být neuvěřitelně náročný a výrazně ovlivňovat každodenní život nemocného jedince.  

Mezi základní doporučení zvládání života s agorafobií patří: 

• strategie zvládání
• odborná pomoc
• podpora blízkých
• péče o sebe sama

Strategie zvládání se soustředí na zvládnutí úzkostných stavů, které jedinec během záchvatu prožívá. 

Mezi takové strategie může patřit např. dechové cvičení, pozitivní promluva k sobě samému nebo používání vizualizačních technik ke zklidnění úzkosti.

Lidé s agorafobií mohou mít také v pohotovosti důvěryhodného přítele nebo člena rodiny, který jim v obtížných situacích pomůže, nebo mohou mít u sebe předměty, které jim pomohou cítit se bezpečněji. Naučit se a využívat tyto strategie pomáhá jedincům s agorafobií cítit se lépe během každodenních situací. Důležité je však umět rozpoznat první příznaky úzkosti. 

Vyhledání odborné pomoci při podezření na agorafobii je nezbytné. Pomocí kognitivně-behaviorální terapie mohou jedinci snáze identifikovat základní příčiny svého strachu a rozvinout dovednosti k jeho zvládání. 

Ke zvládnutí příznaků agorafobie mohou být předepsány také léky, například léky proti úzkosti nebo antidepresiva.

Pro jedince žijící s agorafobií je také zásadní podpora blízkých osob. Silný podpůrný systém může v případě potřeby poskytnout pochopení, povzbuzení a praktickou pomoc. Může také pomoci jedincům s agorafobií udržet si motivaci a pokračovat v práci na překonání strachu.

Pro jedince žijící s agorafobií je také zásadní, aby se věnovali péči o sebe sama. To může zahrnovat udržování zdravého životního stylu, pravidelné cvičení a dostatek času na relaxaci. Dobré je také stanovovat hranice ve vztahu k druhým lidem, nebo se naučit říkat ne, pokud se osoba v dané situaci necítí příjemně.  

Příčiny nemoci

Agorafobie je typ úzkostné poruchy charakterizovaný intenzivním strachem a vyhýbáním se situacím nebo místům, kde může být obtížné uniknout nebo kde není dostupná pomoc. Tento strach může být vyvolán různými faktory a může významně ovlivnit každodenní život člověka.

Jednou z hlavních příčin agorafobie jsou traumatické zážitky z minulosti. Může se jednat například o prožití záchvatu paniky nebo pocit uvěznění na veřejném místě. Tyto traumatické zážitky mohou vytvořit silnou asociaci mezi určitými situacemi a strachem, což vede k vyhýbavému chování v budoucnosti.

Při vzniku agorafobie může hrát roli také genetika. Studie ukázaly, že u osob s úzkostnými poruchami v rodinné anamnéze je pravděpodobnost vzniku agorafobie vyšší. To naznačuje, že může existovat genetická predispozice k tomuto stavu.

Dalším důležitým faktorem, který může přispět k rozvoji agorafobie, je chronický stres. Lidé, kteří jsou ve svém životě vystaveni vysoké míře stresu, ať už kvůli práci, rodině nebo jiným faktorům, jsou náchylnější k rozvoji úzkostných poruch, jako je agorafobie.

Agorafobie může být také důsledkem kombinace fyzických a psychologických faktorů. Zdravotní potíže, jako jsou vestibulární poruchy, které ovlivňují rovnováhu a prostorovou orientaci, mohou vést k závratím a dezorientaci, což u lidí vyvolává pocit úzkosti a vyhýbání se určitým situacím.

Agorafobie je úzkostná porucha charakterizovaná strachem nebo vyhýbáním se situacím nebo místům, ze kterých může být obtížné uniknout nebo kde nemusí být snadno dostupná pomoc. Tento strach se obvykle soustředí na prožití záchvatu paniky nebo podobného intenzivního fyzického či psychického zážitku. 

, jako je terapie, medikace a podpůrné skupiny, které mohou jednotlivcům pomoci zvládnout jejich příznaky a žít plnohodnotný život navzdory strachu. Bez řádné léčby může agorafobie výrazně ovlivnit kvalitu života jedince, a proto je pro jedince zásadní vyhledat pomoc, pokud se domnívají, že se u nich projevují příznaky této poruchy.

Agorafobie je vysilující úzkostná porucha charakterizovaná iracionálním strachem ze situací nebo míst, z nichž by únik mohl být obtížný nebo trapný. Jedinci postižení agorafobií se často vyhýbají přeplněným prostorám, veřejné dopravě, a dokonce i úplnému opuštění domova.