Hraniční porucha osobnosti – co to je, projevy, léčba

Impulzivita, intenzivní vztahy končící nejčastěji nepěkným rozchodem a tendence k sebepoškozování. Tak by se dala nejjednodušeji popsat hraniční porucha osobnosti. Jak vypadá život s ní?

Hraniční porucha osobnosti patří spolu s impulsivní poruchou do kategorie emočně nestabilních poruch osobnosti. Jak už název napovídá, jde o zvláštní kategorii poruch na hranici mezi neurózou a psychózou. 

Lidé s hraniční poruchou osobnosti jsou pro své okolí jen velmi těžko čitelní. Mohou se velmi rychle rozčílit nebo naopak vášnivě zamilovat. Jejich prožívání emocí se řídí principem „vše nebo nic“. 

Mají úžasnou schopnost dělit svět na ty, kteří je nenávidí a na ty, kteří jsou na jejich straně. Tomuto obrannému mechanismu se říká splitting. Jde v podstatě o černobílé vidění světa, ve kterém jsou lidé buď absolutně dobří a hluboce milovaní nebo naopak ďábelsky zlí a nebezpeční a je nutno s nimi bojovat.

Co je hraniční porucha osobnosti

Hraniční porucha osobnosti je duševní porucha, která ovlivňuje myšlení, cítění a chování lidí. 

Je klasifikována jako „porucha osobnosti“, protože způsobuje trvalé vzorce chování a může mít dlouhodobý dopad na každodenní život člověka. 

Mezi příznaky hraniční poruchy osobnosti mohou patřit: 

• intenzivní a nestálé emoce
• nepředvídatelné výkyvy nálad
• potíže ve vztazích
• potíže s kontrolou emocí
• impulzivní nebo bezohledné chování
• sebepoškozování
• intenzivní strach z opuštění
• pocity prázdnoty
• sebevražedné myšlenky nebo sklony
• potíže se zvládáním stresu, potíže se zvládáním hněvu
• pocity bezcennosti nebo viny

Lidé s hraniční poruchou osobnosti mají často potíže s regulací svých emocí, což vede k chaotickým a intenzivním vztahům. Neúspěšné vztahy s lidmi mají také osoby se schizoidní poruchou osobnosti. Léčba hraniční poruchy osobnosti obvykle zahrnuje psychoterapii, medikaci nebo podpůrné skupiny. 

Cílem léčby je zvládnutí příznaků, snížení úzkosti a zlepšení vztahů. Díky správné kombinaci léčby a podpory se lidé s hraniční poruchou osobnosti mohou naučit žít plnohodnotnější život.

Hraniční osobnost se představuje

S oběma rovinami vnímání světa hraničních osobností se můžeme setkat i během jednoho jediného rozhovoru. 

Označení hraniční neznamená jen hranici mezi neurózou a psychózou, ale má i význam překračování osobních hranic ostatních lidí, kterého se tyto osobnosti dopouštějí. 

Příkladem může být žena s hraniční osobností, které se líbí muž v baru. Přisedne si k němu a dle principu absolutního dobra ho začne svádět a to velmi vyzývavým způsobem, který jde daleko za běžné hranice prvního kontaktu. Pokud ji muž odmítne, zvýší své úsilí a překročí hranice ještě dál.

Pakliže se opět setká s odmítnutím, může se celé její chování zlomit do opačného extrému, kdy se pro ni tento muž stane symbolem všeho zla a potvrzením její trýznivé samoty. Celá situace vyústí v další trauma z odmítnutí, které tato žena již tolikrát zažila. Může tak z ničeho nic spustit proud nemístných nadávek, mrštit po muži sklenici nebo se s pláčem zhroutit na bar.

Na druhou stranu mívají hraniční osobnosti pocity emoční vyprahlosti, oploštělosti či prázdnoty. Nerozumí sami sobě a nechápou často ani motivace lidí kolem sebe. 

Právě to může vyvolávat konflikty s okolím. Naše žena z baru například mohla zcela ignorovat, že její vysněný muž je šťastně ženatý. V daném okamžiku ji zajímal jen jediný cíl, který ale byl bolestně nedosažitelný. Nedovedla se vcítit do role muže, protože nikdy sama nezažila lásku. Neví, jaké to je milovat a být milována. Velmi o lásku stojí, ale říká si o ni zcela nevhodným způsobem u nedostupného cíle.

I přes to všechno pokračuje až do bodu, kdy sebe samu vžene do kouta a „přepne“ z absolutního vzývání muže do totální a nekompromisní nenávisti. Ve chvíli, kdy ji přejde hněv či smutek, bude se pravděpodobně cítit naprosto prázdná, popřípadě se propadne do deprese.

Když přituhne

Při vysokém zatížení a stresu se mohou ozvat další neurotické a psychotické symptomy v podobě různých derealizací, depersonalizací, halucinací nebo paranoie, které jsou ale přechodného rázu. 

Časté jsou myšlenky na sebevraždu a sebepoškozování (řezání se do rukou, pálení cigaretou apod.). Sebepoškozování je jeden z významných faktorů pro diagnózu hraniční poruchy osobnosti. Vyjadřuje totiž celkovou poruchu vnímání sebe sama. Sebepoškozováním si hraniční osobnosti mohou od svého okolí vynutit péči a lásku, o kterou si jinými cestami neumí říci. Silný zážitek ničení vlastního těla také snižuje bolestné pocity emoční prázdnoty a vyprahlosti.

Nejčastěji trpí hraniční poruchou ženy. V populaci je zastoupena přibližně 2%. 

Příčiny bývají genetické v kombinaci s traumatickými zážitky z dětství (zneužívání, zanedbávání rodiči, ztráta rodiče, nefunkční rodina apod.). 

V období adolescence a mladší dospělosti může sebepoškozování nabrat podobu užívání drog či alkoholu. Typické jsou divoké sexuální zálety a praktiky související s celkově nejasnou motivací a životními hodnotami. 

Poruchy identity se mohou projevovat i nevyhraněnou sexuální orientací. Silné city, kterými spoustávají své partnery, je chrání před další opuštěním. Divokost a nerespektování osobních hranic ale jejich partneři často nejsou schopni unést a oni se ocitnou opět sami jen se svým vztekem a bytostnou zúzkostňující nejistotou, která je vžene do náruče dalšího nápadníka.

Léčba hraniční poruchy osobnosti

K účinnému zvládnutí nebo léčbě hraniční poruchy je zapotřebí komplexní přístup, který zahrnuje posouzení a diagnózu, aby bylo možné vytvořit léčebný plán pro dosažení nejlepších výsledků. Léčba hraniční poruchy může obvykle zahrnovat použití psychoterapie, léků a hospitalizaci v závislosti na závažnosti příznaků.

Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) je typ psychoterapie, kterou lze použít ke zvládání příznaků hraniční poruchy osobnosti. Cílem KBT je pomoci jedincům identifikovat a modifikovat jejich dysfunkční myšlenky a chování a pomoci jim naučit se sledovat a regulovat své emoce. Lze ji také použít k rozvoji vhodných dovedností zvládání, aby bylo možné zvládat intenzitu a trvání změn nálad.

Dalším typem léčby hraniční poruchy osobnosti je dialektická behaviorální terapie (DBT). DBT je speciálně navržena pro práci s jedinci, kteří mají sklon k intenzivním emočním výbuchům a bojují s mezilidskými vztahy. DBT pomáhá jedincům efektivněji zvládat své emoce a rozvíjet dovednosti pro zdravější interakce s ostatními.

Při léčbě hraniční poruchy osobnosti mohou být užitečné také léky. Často se předepisují antidepresiva, antipsychotika, stabilizátory nálady a další léky, které pomáhají regulovat emoce jedince a zmírnit související příznaky. Je však třeba poznamenat, že léky by měly být vždy předepisovány po konzultaci s odborníkem na duševní zdraví a vždy užívány pod jeho vedením a dohledem.

V některých případech může být nutná hospitalizace, aby byla zajištěna bezpečnost osoby s hraniční poruchou. Ta se obvykle provádí krátkodobě ve specializované psychiatrické nemocnici nebo na klinice a může zahrnovat intenzivní psychoterapii a medikaci. 

Hospitalizace se používá pouze v závažných případech a jejím cílem je poskytnout jedinci bezpečné prostředí, zatímco se učí dovednostem a strategiím, jak zvládat své příznaky.

Přestože neexistuje žádný „lék“ na hraniční poruchu osobnosti, jedinci se mohou naučit zvládat své příznaky dodržováním komplexního léčebného plánu přizpůsobeného jejich individuálním potřebám. Se správnou léčbou a podporou mohou jedinci s BPD vést produktivní a spokojený život.

Nadějné vyhlídky pro stáří

Průběh je stálý, málo se měnící. Opravdu hraniční osobnosti si většinou nejsou schopny udržet partnera, zaměstnání či dokončit vzdělání. Jejich neštěstí pak nabírá podoby těžké deprese. 

Tato porucha se obvykle stabilizuje až kolem 50. roku života, kdy jsou si tito lidé schopni najít stálého partnera. Léčba je extrémně náročná pro pacienta i terapeuta. Těžké případy hraničních osobností končí hospitalizováním.

Hraniční porucha osobnosti je jednou z neobtížnějších poruch osobnosti vůbec. Trpí jí pacientovo okolí, lékař, terapeut ale především sám pacient. Neustálé překračování osobních hranic zraňuje jak lidi kolem hraničního člověka, tak zpětně i jeho samotného. 

Pokud se ale podíváme za oponu obrovského vzteku a systematické destrukce hraničních osobností, za jejich impulzivní a nevypočitatelné vztahy a za jejich vydírání sebepoškozováním, uvidíme ohromnou bolest a nejistotu, kterou tito lidé trpí.