Co znamená „melancholie“?

Melancholie, tajemný stav lidské duše, je často chápána jako smíšený koktejl nostalgie, těžkosti a hlubokého zamyšlení. Přestože se zdá být temná, může být také zdrojem hlubšího porozumění vlastnímu nitru a uměleckému vyjádření. Melancholie může ale značit i duševní problém.

Melancholik je termín označující jeden typ vůbec prvního rozdělení temperamentu. Ostatními typy tohoto systému jsou cholerik, sangvinik a flegmatik. Všechny tyto termíny pocházejí z období antiky a jejich stáří dosahuje už téměř dvou tisíc let.

Dříve se mělo za to, že každý člověk přesně spadá do jednoho ze čtyř vymezených typů. Dnes už se od této teorie upustilo. Už víme, že každý člověk v sobě má něco ze všech čtyř temperamentů.

Až jejich celkové působení určuje výslednou povahu jedince. Navíc je ještě každé chování ovlivněno danou situací, momentálním psychickým stavem jedince a dalšími aktuálně působícími faktory. I přes celkovou stálost temperamentu mohou být jeho projevy poměrně pestré.

Něco z historie

První základy k rozdělení temperamentu položil antický lékař Hippokrates, když stanovit čtyři tělní tekutiny, které ovlivňují tělesné zdraví. Hippokrates sám však o temperamentu nemluvil. Ten do jeho konceptu čtyř šťáv zakomponoval až Galén. Ke čtyřem tělesným tekutinám přiřadil podle typického prožívání čtyři druhy temperamentu.

  • Sangvinik (krev)
  • Flegmatik (sliz, hlen)
  • Cholerik (žluč)
  • Melancholik (černá žluč)

V průběhu času teorií temperamentu vzniklo mnohem víc. Galénovo rozdělení je však první a s drobnými úpravami stále aktuální. Galén se domníval, že každý člověk patří do jedné z kategorií, že kombinace jednotlivých typů není možná. Postupem času se od tohoto radikalismu odstoupilo.

Základní charakteristika

Melancholik je v Galénově systému definován jako labilní introvert. Termín labilní odkazuje k náladám melancholika. Především k jeho náchylnosti k depresivním a pesimistickým stavům. Introvert pak podává informaci o způsobu prožívání a chování jedince. Melancholik nemá potřebu být neustále obklopen lidí. Právě naopak, preferuje samotu před společností.

Mezi slova nejlépe popisující melancholika patří například tichý, přecitlivělý, přemýšlivý, nespolečenský, pesimistický, úzkostlivý nebo plachý. Melancholik se špatně přizpůsobuje změnám a často se vrací k již učiněným rozhodnutím. Navenek se zdá klidný a nevýrazný, uvnitř však prožívá vjemy intenzivně.

Plusy a mínusy

Melancholik upřednostňuje vnitřní svět prožívání před vnější realitou. Působí zahloubaným dojmem a občas až odtržený od reality. Má smysl pro detail a často si všímá drobností, které ostatní nevidí nebo jim nepřijdou důležité. Velmi často se cit pro detail mění v perfekcionismus a puntičkářství.

Zaměřuje se na dlouhodobé, trvalé cíle, záleží mu na kvalitě. Je velmi citlivý a vnímavý. Díky své schopnosti se vcítit do druhých je velmi dobrý přítel a naslouchač. Umí ocenit krásu a umění a často se v některé části umění sám realizuje. Snaží se stanovit řád věcí a najít hlubší smysl všeho. Může si klást podnětné filosofické otázky a hledat na ně uspokojující odpovědi.

Jeho potřeba všechno promýšlet a detailně plánovat se může změnit v nejistotu vlastních schopností, nízké sebevědomí a umělé vytváření problémů. Při řešení stráví plánováním a vytvářením ideální strategie nepřiměřeně moc času, který ostatní věnují již samotné realizaci nápadu. Na své okolí rád přenáší svůj perfekcionismus, který je velmi těžké uspokojit. Kvůli své citlivosti je více náchylný k depresivním náladám, ve kterých se odráží smutek a tíha tohoto světa.

© 2024 MZ.cz | Nakódoval Leoš Lang