Nadané dítě

Jaký podíl má na nadání dítěte rodinné prostředí a jaký výjimečné geny? Jedná se jen o dědictví genů nebo může rodina ovlivnit dítě výchovou tak, že z něj vyroste kvalifikovaný dospělý?

Uvést lze dva příklady pedagoga Campbella. Matka mimořádně nadaného žáka se rozhodla, že její syn bude nejlepší ve škole a dotáhne to až k doktorátu. Matka neměla nijak zvláštní vzdělání, ale měla tvrdou ruku a vypracovala systém – program činností, podle kterého každý den se synem pracovala. Z výzkumů se ví, že rodiče mohou svým kladným přístupem zvýšit (negativním naopak snížit) školní výsledky svých dětí o 20–30 %.

Druhým příkladem je rodina Adamsů. Celé čtyři generace této rodiny jsou aktivní v politice. Dva členové se dokonce stali prezidenty, zbytek rodiny jsou právníci, spisovatelé a jeden železniční magnát. Členové této rodiny byli vědci a učení jim šlo samo. Na těchto dvou příkladech nyní porovnejte, do jaké míry rozhoduje rodina a do jaké genetika.

Je důležité si uvědomit, že lidé využívají pouze 20% své mozkové kapacity! Jedním z nejlepších způsobů, jak zvýšit úspěch svých dětí, je vzbudit v nich přesvědčení, že zvládnou jakoukoli práci, která vyžaduje vysokoškolské vzdělání. Chování rodičů a způsob jejich života je pro dítě více rozhodující než jen slova a příkazy, kterými se rodiče sami neřídí.

Nadání a talent

Na nadání a talent nahlíží Hříbková (2009) z několika hledisek:

  • geneticky – vývojové hledisko, kdy je nadání pokládáno za vrozené, ale u talentu se jedná o výsledek vývojové interakce s okolím
  • obsahové hledisko – označení talent používáme spíše u humanitních oborů a nadání u přírodních věd
  • hledisko stupně všeobecnosti – nadání je bráno jako všeobecná inteligence, talent jsou vymezené dovednosti

Pojem nadání lze definovat jako synonymum k vysokému IQ; ke kreativitě; k vysokému stupni speciálních dovedností.

Z výzkumu nadaných dětí vyplynulo, že pracují s lepší strategií při řešení úkolů než děti průměrné; že tyto postupy bývají buď jiné nebo naopak dokonce stejné a v neposlední řadě využívají strategií, které jsou typické spíše pro děti starší. Nadané děti mají odlišné kognitivní (tvořivé, intelektové a paměť) i nekognitivní (emocionální, sociální a motivační) charakteristiky a projevy.

Nadané děti ve škole

Problémy nadaných dětí přichází například s učením (na ZŠ se nemusely učit a na SŠ přichází problémy s větším množstvím učiva), dále s volbou SŠ a VŠ (neví, na jaký konkrétní obor se mají zaměřit, mívají velký rozptyl vědomostí).

Bývají také často přecitlivělé na kritiku, fyzikální a chemické podněty,… Problémy mohou mít i s neadekvátním obrazem – kdy se podceňují a mívají nízkou sebedůvěru. Nelze opomenout i pocity odlišnosti – od stejně starých dětí a nesnáze v sociálních vztazích.

Nadané děti mohou mít ve škole možnost akcelerace jako třeba předčasný nástup do ZŠ, nástup do druhého ročníku ZŠ či přeskakování ročníků. Dále by jim mohlo být umožněno ukončit výuku daného předmětu za kratší dobu. Mohou i docházet na výuku v určitém předmětu na vyšší stupeň školy či mít možnost výběru náročnějších volitelných předmětů.

Nadaným dětem se vytváří i IVP (individuální vzdělávací plán) a dává možnost samostatného studia. Pomáhá jim projektové a skupinové vyučování, případně účast na výuce ve vyšším ročníku. Neocenitelnou pomůckou je i přítomnost pomocníka (konzultanta) ve třídě.

Nedílnou součástí je samozřejmě i vzdělávání učitelů pro práci s nadanými dětmi.

© 2024 MZ.cz | Nakódoval Leoš Lang