Odedávna byli v lidské společnosti jedinci, kterým nebylo dopřáno mít své vlastní potomky. Řešili to obvykle tím, že si děti adoptovali. Splnili si tak vlastní rodičovské potřeby a současně prospěli dětem, které z nějakého důvodu zůstaly bez rodičů. Jasné a logické řešení problému vyhovující oběma stranám. Ovšem jen do té doby, než lidstvo ve své badatelské posedlosti zkoumat podstatu života dospělo do stádia, kdy dovede oplodnit ženu jiným způsobem, než přirozeným.
Umělé oplodnění může být však jedinou možností pro bezdětné páry, jak mít děti. Tento způsob lidského rozmnožování je sice diskutabilní, ale týká se dětí stejných rodičů. Co když ale miminko odnosí náhradní matka? Je to ještě v pořádku?
Umělé oplodnění
Umělé oplodnění je reprodukční technologie, která spočívá v zavedení spermií do reprodukčního traktu ženy za účelem oplodnění bez přirozeného pohlavního styku nebo nitroděložního oplodnění.
Umělé oplodnění je vhodnou volbou pro páry, které mají problémy s početím, ale může být výhodné i pro jiné páry, které chtějí zajistit použití co nejkvalitnějších spermií nebo se vyhnout tomu, aby ženě byly poskytnuty spermie od mužského partnera.
Sperma použité pro umělé oplodnění může poskytnout partner ženy nebo sperma dárce od třetí strany. Umělé oplodnění zahrnuje odběr spermatu od partnera nebo dárce a jeho následné zpracování a přípravu v laboratoři.
Spermie jsou poté vloženy do injekční stříkačky a vstříknuty přímo do dělohy ženy. Použití této technologie je stále populárnější jako léčba neplodnosti a jako způsob, jak se vyhnout pohlavně přenosným chorobám.
Ačkoliv je umělé oplodnění relativně bezpečný a jednoduchý lékařský zákrok, může s sebou nést určitá rizika. Tato technika například zvyšuje pravděpodobnost vícečetného těhotenství a může způsobit komplikace, například infekci, pokud není porodní systém zkontrolován na případné bakterie. Umělé oplodnění navíc nemůže zaručit úspěšné těhotenství, stejně jako ho nemůže zaručit přirozené početí.
Závěrem lze říci, že umělé oplodnění je reprodukční forma inseminace, kterou lze využít k podpoře plodnosti. Za předpokladu, že je prováděno v bezpečném a sterilním prostředí, může být pro páry účinným a „bezpečným“ způsobem, jak se pokusit o početí.
Náhradní mateřství
Náhradní mateřství je druh asistované reprodukce (ART), při kterém dochází k dohodě mezi zamýšleným rodičem nebo rodiči a náhradní matkou, která souhlasí s tím, že otěhotní s embryem (embryi) nebo biologickým materiálem zamýšlených rodičů a donosí těhotenství.
Zamýšlení rodiče poskytnou vajíčko nebo spermie (nebo obojí) v případě darování vajíčka/dárcovství spermií a náhradní matka je těhotnou přenašečkou (není s dítětem biologicky spřízněna).
Náhradní mateřství je alternativní možností pro jednotlivce nebo páry, které nemohou mít vlastní dítě. Umožňuje jim jednoduše využít dělohu gestační nositelky k donošení jejich dítěte. Náhradní matkou může být rodinný příslušník nebo přítel, nebo se může jednat o profesionálku zprostředkovanou agenturou pro náhradní mateřství. Některé ženy přímo inzerují své služby jako Nabízím se jako náhradní matka.
Při náhradním mateřství náhradní matka nepřispívá žádným genetickým materiálem k embryu a není biologicky spojena s dítětem. Tento typ náhradní matky je nezbytnou možností pro páry, které se potýkají s neplodností, genetickou poruchou nebo jakýmkoliv stavem, kdy žena není schopna donosit dítě.
Náhradní mateřství nabízí zamýšleným rodičům způsob, jak mít geneticky příbuzné dítě, je však finančně náročné a zahrnuje mnoho složitých právních, emocionálních a zdravotních faktorů.
Úspěšná dohoda o náhradním mateřství vyžaduje souhlas poskytovatele psychiatrické péče a také písemnou dohodu a souhlas všech stran.
Náhradní matka musí také podstoupit fyzické a psychologické vyšetření, aby se zajistilo, že je emocionálně a fyzicky schopna zvládnout tento složitý proces. Během celého těhotenství musí náhradní matka průběžně informovat lékařský tým o svém zdravotním stavu.
Po narození dítěte musí být otcovství dítěte určeno testem DNA a dohoda o náhradním mateřství musí být potvrzena soudem, aby zamýšlení rodiče mohli být prohlášeni za zákonné rodiče dítěte.
Náhradní mateřství může jednotlivcům nebo párům, které se potýkají s neplodností, poskytnout cestu k rodičovství, je však také spojeno s obrovskými citovými a finančními investicemi a není správnou volbou pro každého. Než se potenciální rodiče rozhodnou pro náhradní mateřství, měli by pečlivě zvážit emocionální, finanční a právní důsledky tohoto postupu.
Rizika náhradního mateřství
Hlavním rizikem náhradního mateřství jsou složité a často emocionálně vypjaté právní otázky. V mnoha případech není jasné, kdo má po narození dítěte zákonná rodičovská práva, a často mohou vznikat právní spory.
Ve většině zemí jsou náhradní matce přiznána zákonná rodičovská práva, pokud není ve smluvních ujednáních stanoveno jinak. Kromě toho mohou mít biologičtí rodiče náhradní matky, pokud se liší od plánovaných rodičů, zákonná rodičovská práva, což znamená, že se všichni čtyři rodiče musí dohodnout na způsobu péče o dítě. To může vytvářet právně složitou situaci, neboť je třeba vyvážit příslušné přání a práva každého z rodičů.
Kromě toho mohou být velmi složité právní otázky také zdrojem citového strádání jak u náhradní matky, tak u plánovaných rodičů. Pro náhradní matku mohou s růstem dítěte vyvstat otázky vlastnictví a vazby, což pro ni může být zdrojem citové bolesti.
Stejně tak mohou mít zamýšlení rodiče potíže s řádným právním uznáním svých rodičovských práv. Musí také zvážit případné zdravotní problémy, které by mohly vzniknout v důsledku využití náhradního mateřství, včetně možnosti vrozených vad nebo genetických odlišností.
Stigma komerčního náhradního mateřství, které je často považováno za formu prodeje dětí, může mít rovněž negativní psychologické a sociální dopady na všechny zúčastněné.
Proces náhradního mateřství může být také finančně náročný. Mnoho plánovaných rodičů platí náhradní matce desítky až stovky tisíc dolarů a navíc hradí její zdravotní náklady a další životní náklady. Tyto výdaje samozřejmě také podléhají složitosti a nuancím právního systému dané země a při nedostatku právní jasnosti je lze jen obtížně zvládnout.
Celkově je náhradní mateřství spojeno s řadou právních, emocionálních, finančních a sociálních rizik pro všechny účastníky procesu. Nastávající rodiče a náhradní matky by měli být dobře informováni a měli by se snažit chránit tím, že uzavřou smlouvu, která zohlední všechny jejich právní, finanční a emocionální potřeby.
Náhradní matka – ano, nebo ne?
V případě náhradního mateřství se lze setkat s různými názory, důležitou roli však hraje děloha.
Děloha je nesmírně důležitý orgán, který je s dítětem ve vztahu. Tento vztah jsme sice dosud (možná naštěstí) nedokázali odhalit, ale tolik víme, že děloha rozhodně nesplňuje pouze ochrannou a vyživovací funkci.
Mezi matkou a nenarozeným dítětem (i mezi otcem a nenarozeným dítětem) je vazba, která je pro další život obou jedinců zásadní. Je to hluboký a pevný vztah.
Není známo, jaké duševní pochody se odehrávají ve vyvíjejícím se embryu a plodu, ale plod se svým okolím rozhodně komunikuje. A pokud jde o dvojčata, tedy pokud jsou v děloze plody dva (nebo i více), tak i ony si mezi sebou „povídají“ a po narození jsou na sobě velmi citově závislé.
Také matka vůči dítěti, které nosí pod srdcem, není lhostejná, není to nějaké břemeno, které musí několik měsíců „tahat“, než se ho zbaví. Bylo vydáno i několik článků o náhradních matkách, pro které bylo bolestné odevzdat dítě biologickým rodičům, protože po devíti měsících těhotenství dítě považovaly za své.
Třecí plochy
Náhradním těhotenstvím lidstvo řeší nesplněná přání jedinců, kteří nemají to štěstí, že mohou mít vlastní děti zplozené a narozené normálním způsobem. To je sice hezké, ale je nutné se zamyslet nad tím, jakým způsobem se těmto lidem to nesplněné přání plní.
Dítě není hračka, která se rodí pro něčí zábavu. Dítě se rodí z lásky dvou lidí, kteří mají jednak pud, ale také touhu předat své geny další generaci. Je to pud i touha dát život dalšímu jedinci a vychovat z něho plnohodnotnou osobnost.
Dochází tu k naprostému zmatení vztahů. Muž a žena určitým nepřirozeným způsobem vytvoří oplodněné vajíčko (zygotu) a to se opět nepřirozeným způsobem vloží do dělohy jiné ženy, která pak porodí dítě. Zde je velmi důležité se zaměřit na to, v jakém vztahu je dítě k této ženě a také, v jakém vztahu je dítě k těm, kteří mu poskytli jeho genetickou výbavu. Lze takto vytvořit plnohodnotnou rodinu?
Již dlouhodobě se věnujeme široké škále témat. Portál MZ.cz si klade za cíl přiblížit čtenářům aktuální dění co nejsrozumitelnější formou skrze čtivé články. Zpracováváme tematické náměty z rodinného života, duševního zdraví, vztahů, výchovy a dalších oblastí.
