Paměť – můžeme se na ní spolehnout?

Nejlepší obrana není útok – ale znalost! Alespoň to se tvrdí o falešných vzpomínkách a alespoň to tvrdí vědci, kteří se jimi zabývají. Dalo by se říci, že to stejné platí i o mnoha dalších psychologických tématech.

Ne všechna však mohou být svým způsobem až tak nebezpečná, jako jsou falešné vzpomínky. Nikdo se totiž nechce dostat do situace, kdy bude obviněn z činu, který nespáchal kvůli osobě, která si na dotyčného „vzpomíná“.

Co je to paměť

Paměť je základní součástí lidské zkušenosti. Je to schopnost pamatovat si minulé zážitky a uchovávat je jako referenci pro budoucí použití.

Paměť je nezbytná pro učení a řešení problémů, pomáhá zapamatovat si informace a vytvářet souvislosti mezi různými myšlenkami.

Je to složitý proces, který zahrnuje více částí mozku. Paměť je výsledkem kódování, ukládání a vyhledávání informací.

Během procesu kódování jsou informace přijímány a ukládány do mozku. Tento proces se opírá o smysly, jako je zrak, sluch a hmat, které pomáhají utvářet paměť.

Někdy ani vlastní paměť nemusí být přesná

Jakmile jsou informace zakódovány a uloženy, lze je v budoucnu vyvolat a použít. Vyvolávání paměti se opírá o rozpoznávání vzorců a souvislostí, což pomáhá vybavit si informace.

To se označuje jako deklarativní paměť, což je schopnost zapamatovat si fakta a detaily.

Kromě deklarativní paměti existuje také paměť procedurální, což je schopnost zapamatovat si, jak něco udělat. Tento typ paměti je implicitní a pomáhá zapamatovat si dovednosti a návyky, například jízdu na kole nebo hru na hudební nástroj.

Paměť je důležitou součástí našeho života a pomáhá učit se ze zkušeností a vytvářet spojení mezi novými a starými informacemi.

Pro udržení zdravé paměti je důležité udržovat mozek aktivní a zaměstnat ho. Toho lze dosáhnout prostřednictvím činností, jako jsou hádanky, čtení nebo psaní.

Jak zlepšit paměť

Paměť je důležitou součástí lidského života a lze ji zlepšit několika jednoduchými kroky. Zde je několik tipů, které pomohou zlepšit paměť:

  1. Cvičení je pro zlepšení paměti zásadní. Fyzická aktivita pomáhá zvýšit průtok krve do mozku a může pomoci zlepšit kognitivní funkce, jako je paměť. Pravidelné cvičení také pomáhá snižovat stres, který může paměť narušovat.
  2. Spánek je nezbytný pro upevnění a zapamatování paměti. Během spánku je mozek schopen zpracovat a uložit nové informace, které jste se naučili během dne.
  3. Zdravá strava, která zahrnuje potraviny bohaté na antioxidanty a omega-3 mastné kyseliny, může pomoci zlepšit paměť. Omega-3 mastné kyseliny mohou přispět ke zlepšení funkce mozku a paměti.
  4. Pro správné fungování mozku je zásadní hydratace. Dehydratace může narušit schopnost soustředit se a zapamatovat si věci.
  5. Pravidelné přestávky během dne mohou pomoci zlepšit soustředění a paměť. Několik minut věnovaných relaxaci a vyčištění mysli může pomoci zlepšit kognitivní funkce a paměť.
  6. Stimulovat mozek a zlepšit paměť může pomoci skládání puzzle, hraní slovních her nebo učení se novým dovednostem. Stimulace mozku může pomoci zvýšit počet neuronů v mozku a může pomoci zlepšit celkovou paměť.
  7. Všímavost může pomoci zlepšit vaše soustředění a paměť. Zahrnuje věnování pozornosti přítomnému okamžiku bez posuzování a může pomoci odstranit rušivé myšlenky.

Dodržováním těchto tipů můžete přispět ke zlepšení paměti a udržení bystré mysli. Je potřeba o svoji paměť dobře pečovat a trénovat ji, aby kvalitně sloužila.

Falešné vzpomínky

Falešné vzpomínky jsou vzpomínky na události, které se ve skutečnosti nikdy nestaly. Jsou to falešné vzpomínky, které někdo považuje za pravdivé, ale ve skutečnosti jsou vymyšlené.

Lze je vytvořit různými metodami, včetně sugesce, hypnózy a představivosti.

Falešné vzpomínky mohou být nebezpečné, protože mohou vést k falešným obviněním, nesprávným odsouzením a dalším závažným důsledkům. Mohou být také zdrojem citového strádání a zmatku, protože jsou často k nerozeznání od skutečných vzpomínek.

Falešné vzpomínky lze vytvořit několika způsoby. Běžnou metodou je sugesce; ta spočívá v tom, že někdo někoho přesvědčí, že je něco pravda, i když to pravda není.

Další technikou, která se používá k vytváření falešných vzpomínek, je hypnóza; její pomocí lze někomu vštípit do mysli vzpomínku, i když se ve skutečnosti nikdy nestala.

K vytváření falešných vzpomínek lze použít také představivost; ta spočívá ve vytvoření živého příběhu v mysli člověka, o němž se domnívá, že je skutečný.

Je důležité si uvědomit, že falešné vzpomínky nejsou skutečné a nemělo by se jim věřit. Pokud má někdo falešnou vzpomínku, je důležité vyhledat odbornou pomoc, která mu pomůže rozlišit mezi skutečností a fikcí.

Kromě toho je důležité znát metody používané k vytváření falešných vzpomínek, protože to může lidem pomoci je rozpoznat a vyhnout se jim.

Královna falešných vzpomínek

Bylo by trestuhodné psát o falešných vzpomínkách a nezmínit Elizabeth Loftus, která svou vědeckou kariéru věnovala zkoumání právě tohoto jevu.

To nejdůležitější, z čeho se dá od ní přiučit je, že pokud někdo slyší emotivní vyprávění s mnoha detaily a vypravěč si je jistý svým příběhem, nemusí to ještě znamenat, že je příběh reálný.

K tomu, aby člověk něčemu uvěřili, by podle Elizabeth Loftus měl získat také nezávislé důkazy, které potvrzují pravdivost vyprávěného. Jinak se může lehce stát, že se staneme obětí výplodu té části mozku, která má od paměti daleko.

Paměť není videokamera – bohužel

Lidská paměť, ačkoliv by to bylo velmi užitečné a lákavé, nefunguje jako videokamera. Není schopná zaznamenat všechny detaily a znovu je přesně reprodukovat.

Ačkoliv člověku se to tak může zdát a je možné věřit tomu, že dotyčný ví, jak se události staly, ale mozek dokáže lidi snadno ošálit. Tím, že si paměť není schopná přesně vybavit všechny detaily, vzniká určitý prázdný prostor.

Mozek vyplní pravděpodobnou verzí událostí, které pak člověk věří, jako kdyby se tak skutečně stala. Toto je ovšem jen jakási „light“ verze problému.

Unesli mě mimozemšťani

Výzkumy na toto téma totiž přinesly zajímavé a trošku i nebezpečné poznatky – lidé si totiž jsou schopni falešně doplnit nejen události, které se jim staly, ale také jsou schopni si „vybavit“ vzpomínky na něco u čeho vůbec nebyli a co se vůbec nestalo!

Známé jsou případy, kdy si například již dospělé ženy najednou „vzpomněly“ na to, jak je otec znásilňoval, když byly ještě malé nebo se objevovali lidé, kteří tvrdili, že si „pamatují“ na to, jak je unesli mimozemšťani.

Následně se však ukázalo, že šlo pouze o falešnou vzpomínku. Jak se to ale může stát?

Jak vznikají falešné vzpomínky

Pokud někdo například přijde záměrně křivě vypovídat na policii je to něco jiného. Lidé s falešnými vzpomínkami jsou přesvědčeni, že jejich vzpomínky jsou pravé. Jak tedy vznikají?

Jednou z možností je sociální tlak – podle výzkumu z Weizmannova ústavu stačí, aby člověku někdo v jeho okolí „pomohl“ s vybavením vzpomínky nesprávným směrem a už není schopen ji pojmout za svou a věřit jí.

Zkoumali totiž studenty, kteří měli za úkol sledovat film a následně vyprávět jeho děj.

Když dostali nápovědu od okolních studentů, mezi nimiž byli i výzkumníci, kteří napovídali nesprávně, zakomponovali do své vzpomínky i tyto nesprávné nápovědy a následně jim věřili jako vlastní vzpomínce.

I přesto, že pak byli na tuto skutečnost upozorněni, stejně nadále věřili tomu, že jejich vzpomínky jsou správné. A na podobném principu fungují také média.

Ty mají velkou moc ovlivnit kde co – paměť nevyjímaje. Stejně tak zrádně může fungovat i vybavování vzpomínek během hypnózy. Sugestivní působení hypnotizéra může působit změny ve vzpomínkách a ty pak mohou mít nižší vypovídající hodnotu.

Funkce mozku, aneb která část za to může…

Funkční magnetická rezonance dokáže sledovat průtok krve mozkem a tím odhalit, která část mozku je v dané chvíli nejvíce aktivní.

Díky této metodě vědci zjistili, že při vybavování falešných vzpomínek je aktivní jiná část mozku, než když se člověk snaží vzpomenout na to, co se skutečně stalo.

Při vybavování falešných vzpomínek je totiž na funkční magnetické rezonanci vidět zapojení jak hipokampu, tak amygdaly, která se běžně do vybavování vzpomínek nezapojuje. Svítá tedy naděje, že díky této metodě bude možné rozeznat falešné vzpomínky od těch opravdových.

Potenciálně nebezpeční svědci

Praktické využití těchto znalostí se nabízí například v policejní praxi. Skutečnost, že lidé mohou neúmyslně usvědčit někoho, kdo zločin nespáchal, může značně komplikovat vyšetřování. Je těžké poznat lež.

Z toho důvodu je důležité zaměřit se na techniku kladení otázek během vyslýchání svědků apod. Uzavřené otázky mohou ovlivnit podané svědectví nevhodným směrem, stejně tak jako nevhodná formulace otázek otevřených.

V podstatě se dá říct, že čím méně otázek a čím více bude mluvit samotný vyslýchaný, tím lépe.

© 2024 MZ.cz | Nakódoval Leoš Lang