Existují okamžiky, kdy jsme vrženi do zcela nečekaných situací, které se nám vryjí hluboko do paměti jako noční můra. Traumata si zpravidla pamatujeme do konce života a velmi dlouho se s nimi vyrovnáváme.
Trauma je pojem velmi široký. V klasické somatické medicíně jde o jakýkoli zásah do organismu, který vede k narušení jeho celistvosti a neporušenosti. Traumatem se tak stává cokoli od říznutí nožem do prstu při vaření až po komplikované zlomeniny.
V psychologii se bavíme spíše o traumatech psychických, ačkoli trauma tělesné se může také v psychice odrážet. Jednoduchým příkladem může být amputace nohy, která zásadně mění dosavadní způsob života jedince a může vést i k různým psychickým problémům.
Otřesy tělesné i duševní
Stejně tak se ale mohou psychická traumata odrazit na těle. V takovém případě mluvíme o psychosomatickém onemocnění. Neustálý stres může například vést k žaludečním vředům. Mnohé duševní nemoci postihují i tělesné zdraví a proto bychom měli tělu dobře naslouchat a všímat si jeho projevů, neboť nám často posílá důležité zprávy o našem duševním životě.
Traumata psychická se často léčí hůře než traumata tělesná, přičemž traumata získaná v ranném dětství mohou zpravidla ovlivňovat celý život jedince. Příklady psychických traumat mohou být týrání, znásilnění, zneužívání, války, přírodní katastrofy atd.
Společným jevem traumat je pak silný otřes organismu, na který nebyl připraven. Tento otřes může časem sám odeznít nebo může způsobit vleklé psychické problémy. Lidé se velmi liší v tom, jaké události vnímají jako traumatické a jaké ne. Pro někoho může být ztráta zaměstnání silně traumatizujícím zážitkem, zatímco pro jiného může být vysvobozením.
Trauma je pojem velmi široký. V klasické somatické medicíně jde o jakýkoli zásah do organismu, který vede k narušení jeho celistvosti a neporušenosti.
Následky traumatu
Reakce na traumatickou událost se u různých lidí liší, ale mívají několik společných znaků. Akutní reakce na trauma je silný stres, který nastupuje do hodiny po traumatické události a vymizí do jednoho až dvou dnů.
Prvotní reakcí je nejčastěji inhibice, znehybnění. Postižený jen sedí či stojí a není schopen cokoli udělat, protože je zahlcen extrémním strachem a stresem, nebo naopak zmateně pobíhá po okolí, může být agresivní a dezorientovaný časem i místem.
Po stránce fyzické často popisuje bušení srdce, zrychlené dýchání, sucho v ústech, třes, zimnici či pocity na zvracení. Všechny tyto projevy jsou totožné s projevy silné úzkosti.
Po uplynutí několika hodin až dnů začíná člověk racionálně chápat, co se stalo a uklidňuje se. V případech těžkých traumat pomáhají často psychologové či sociální pracovníci vycvičení v krizové intervenci.
K tomuto účelu se buď vydávají přímo na místo, kde se událost stala (zatopené oblasti nebo nemocnice) nebo je lze kontaktovat na některé z linek důvěry či krizových center.
Trauma odložené v čase
Pokud trauma není dobře zpracováno, může se později projevit jako posttraumatická stresová porucha (PTSD). Prožití stresoru tak může nastat až po šesti měsících od události se stejnými projevy. K tomu se mohou přidávat noční můry a velmi živé vzpomínky na prožité trauma.
Spouštěčem PTSD bývají podněty podobné původnímu stresoru. Stačí pouhé vyprávění známých o podobné situaci nebo navštívení místa, které člověku připomíná trauma, aby se spustila PTSD. Její léčba je v podstatě podobná léčbám úzkostných poruch.
Nějakým traumatem si zřejmě prošel každý z nás. Jsou to okamžiky, kdy jsme vrženi daleko za vlastní hranice a čelíme silám, které nedokážeme ovlivnit. Naštěstí je zde odborná pomoc v podobě krizových interventů, psychologů nebo psychiatrů, kteří nám mohou pomoci se s těmito zážitky vyrovnat.
Již dlouhodobě se věnujeme široké škále témat. Portál MZ.cz si klade za cíl přiblížit čtenářům aktuální dění co nejsrozumitelnější formou skrze čtivé články. Zpracováváme tematické náměty z rodinného života, duševního zdraví, vztahů, výchovy a dalších oblastí.
