Halucinogeny jsou látky, které způsobují halucinace. Mezi nejznámější patří například tzv. trip (papírek s obrázkem napuštěný v LSD) či extáze neboli „taneční droga“. Z přírodních variant pak lysohlávky i běžně užívaný muškátový oříšek.
Halucinogeny se dají dále uspořádat do skupin podle původu, respektive zdroje. Rozlišují se následující dvě hlavní skupiny halucinogenů:
- přírodní (např. psilocybin – v lysohlávkách, mezkalin – v mexických kaktusech, atropin – v durmanu)
- syntetické (např. LSD – diethylamid kyseliny lysergové, MDMA – extáze)
Jiní odborníci je dělí podle toho, jakým způsobem působí:
- disociační drogy (redukují senzorické signály vstupující do mozku, např. kyselina ibotenová – v muchomůrce červené)
- delirogeny (tlumí acetylcholinové receptory, čímž podporují činnost adrenalinu a noradrenalinu, např. atropin obsažený v durmanu)
Co vše ovlivňují?
Halucinogeny se užívají ústy, kouřením, výjimečně pomocí injekcí. Látky začínají působit přibližně do půl hodiny a účinek může trvat až 12 hodin. Po požití se nám rozšíří zornice, zčervenáme, zvýší se teplota a zrychlí tep. Halucinogeny, kromě již zmíněného vnímání a způsobení halucinací, ovlivňují i myšlení (mohou tedy způsobovat bludy) a emoce.
Iluze mohou ovlivňovat zrak, sluch i další smysly. Dochází k synestezii tj. propojení smyslů, kdy například při poslechu hudby vidíme barvy nebo k rozšíření vědomí. Myšlení se neopírá o žádná logická pravidla, asociujeme poměrně náhodně, podobně jako je tomu ve snech.
Ne vždy nám však tyto látky otevřou bránu do Alenčiny říše divů. Může se stát, že nastane tzv. bad trip. Při něm nastupuje silná úzkost, panika, paranoia, zoufalství, že nemůžeme stav zastavit. Dále pak pocity derealizace, tedy neschopnost rozpoznat realitu a halucinace, či depersonalizace – pocit odcizení, oddělení duše od těla.
Člověk si sám sobě připadá cizí, jakoby se neznal, nepozná ani svůj odraz v zrcadle. To může vést k silné emoční labilitě a trvalému psychickému poškození. Depresivní a úzkostné stavy mohou přetrvat i po odeznění účinků drog.
Využití v psychologii
Během 50. a 60. let vzniklo v USA psychedelické hnutí zabývající se experimenty s halucinogeny. Nejvíce se věnovali výzkumu LSD. Využívali jej například pro léčbu alkoholismu či dětského autismu. Významnou osobností tohoto hnutí byl Timothy Leary. Podle něj LSD aktivuje nervové okruhy v mozku a tím rozšíří vědomí. Psychoaktivní látky považoval za biochemické klíče, které otevírají dveře novým neobvyklým zkušenostem a zážitkům.
S LSD experimentoval také zakladatel transpersonální psychologie Stanislav Grof. Tvrdil, že výsledky pozorování potvrzují existenci Jungova kolektivního nevědomí, tj. nevědomí společné všem lidem, obsahující veškerou zkušenost lidstva. Po celosvětovém zákazu psychoaktivních látek vytvořil Grof techniku holotropního dýchání. Touto technikou zvýšíme hladinu kyslíku v mozku, čímž dosáhneme rozšířených stavů vědomí.
Holotropní dýchání u nás není považováno za oficiální metodu, zakázáno však není. Lze se ho zúčastnit pod dohledem zkušeného psychologa či psychiatra. V případě halucinogenů takováto možnost neexistuje.
Jak látka zapůsobí, záleží hodně na duševním naladění uživatele a okolí. Ke zklidnění nežádoucích stavů se používá např. diazepam, který tlumí centrální nervový systém. Dlouhodobá léčba závislosti na těchto látkách pak spočívá především v psychoterapii zaměřené na uklidnění a podporu pacienta.
Již dlouhodobě se věnujeme široké škále témat. Portál MZ.cz si klade za cíl přiblížit čtenářům aktuální dění co nejsrozumitelnější formou skrze čtivé články. Zpracováváme tematické náměty z rodinného života, duševního zdraví, vztahů, výchovy a dalších oblastí.
