Nyktofobie – strach ze tmy

Ve světě, na který se většina lidí dívá optikou světla, je snadné zapomenout na moc, kterou má tma. Strach ze tmy je pocit, který zažil snad každý z nás – ať už jako malé dítě, nebo i v dospělosti po zhlédnutí děsivého filmu. Pro některé lidi je však tento strach mnohem více než jen chvilkový nepříjemný pocit.

Stává se z něj silná úzkost, která dokáže ovlivnit každodenní život, narušovat spánek, omezovat pohyb po setmění a vyvolávat paniku. Tento specifický a intenzivní strach ze tmy se nazývá nyktofobie. Ačkoli se často spojuje s dětstvím, nyktofobie se může týkat i dospělých a není radno ji podceňovat. Jaké jsou její příčiny, jak probíhá diagnostika a jak nyktofobii čelit?

Co je to nyktofobie?

Nyktofobie je extrémní a iracionální strach ze tmy nebo noci. Jedná se o typ specifické fobie, při níž jedinec zažívá trvalý, nadměrný a nekontrolovatelný strach, pokud je vystaven tmě. 

Strach se může u člověka projevovat od mírného nepohodlí, přes paniku, až po silnou úzkost a může tak výrazně ovlivnit každodenní život člověka. 

Lidé trpící nyktofobií se např. vyhýbají: 

• vycházení ven po setmění
• spaní v tmavé místnosti
• používání nadměrného osvětlení
• chození do neznámých prostor
• návštěvám jeskyní, dolů apod.

Strach je často vyvolán pocitem zranitelnosti a neznáma, protože tma může představovat nebezpečí, zlo nebo přítomnost něčeho neznámého. K rozvoji nyktofobie mohou přispívat i traumatické zážitky z minulosti. 

Mezi běžné příznaky nyktofobie patří: 

• potíže s dýcháním
• pocení
• třes
• nepřekonatelná potřeba uniknout ze tmy

Bez řádné léčby se tento strach může stupňovat a vést k dalším psychickým problémům, jako jsou úzkost a deprese. K léčbě nyktofobie se běžně používá terapie a léky, které pomáhají jedincům zvládnout strach a žít plnohodnotnější život.

Příčiny nyktofobie

Strach ze tmy není mezi lidmi příliš častou fobií, je to způsobené i tím, že tma je nepříjemná mnohým z nás. Odlišit, kdy se již jedná o fobii tak může být poměrně obtížné. 

Mezi nejčastější důvody strachu ze tmy patří: 

• traumatické zážitky z minulosti
• představované strachy
• kulturní nebo náboženské přesvědčení
• genetické faktory
• naučené chování
• duševní nemoci
• nedostatečná expozice

Jednou z hlavních příčin nyktofobie je traumatický zážitek z minulosti spojený se tmou nebo pobytem na tmavém místě. Může se jednat o cokoli, od toho, že se člověk v dětství ztratil ve tmě, až po fyzické nebo emocionální ohrožení v tmavém prostředí. Tyto zážitky mohou vyvolat hluboce zakořeněný strach, který může být v budoucnu vyvolán tmou.

Mnoho lidí trpí nyktofobií kvůli strachu z neznámého. Tma může vyvolat pocit nejistoty a strachu z možných nebezpečí, i když tato nebezpečí nejsou skutečná. Lidé s aktivní představivostí si mohou ve tmě v mysli vytvářet děsivé scénáře, což vede ke strachu z pobytu v takových situacích.

Výzkumy naznačují, že strach ze tmy může mít genetickou predispozici. Někteří lidé mohou být vzhledem ke své genetické výbavě náchylnější k rozvoji fobií, včetně nyktofobie.

Jedinci se skrytou úzkostí nebo jinými problémy s duševním zdravím, jako je posttraumatická stresová porucha (PTSD), mohou být náchylnější k rozvoji nyktofobie. Tito jedinci mohou mít kvůli svému stávajícímu stavu zhoršené reakce strachu.

U některých lidí se může vyvinout strach ze tmy jednoduše proto, že jí nebyli dostatečně vystaveni. Pokud člověk vyrůstá v dobře osvětleném prostředí nebo má vždy přístup ke zdroji světla, nemusí se nikdy naučit cítit se ve tmě dobře.

Diagnostika nyktofobie

Stanovit, že někdo trpí nyktofobií, není jen o tom, že má rád rozsvíceno při usínání. Jde o hlubší posouzení, které patří do rukou odborníka na duševní zdraví – nejčastěji psychologa nebo psychiatra. Tito specialisté jsou schopni rozlišit, zda se jedná o běžný strach, nebo už o fobii, která může zásadně ovlivňovat kvalitu života.

Diagnóza nyktofobie obvykle začíná rozhovorem. Odborník se ptá na konkrétní situace, v nichž se strach ze tmy objevuje, jak silně je prožíván, jak dlouho trvá a jaký má dopad na každodenní fungování. Důležité je i to, jestli člověk kvůli tomuto strachu omezuje určité aktivity – například odmítá spát sám, často vstává v noci kvůli kontrole světla, nebo má potíže s usínáním mimo domov.

Kromě rozhovoru mohou být součástí diagnostiky i psychologické dotazníky nebo testy na nyktofobii, které pomáhají lépe zmapovat úroveň úzkosti, frekvenci příznaků a celkový psychický stav. Tyto nástroje slouží jako podpůrný materiál pro přesnější posouzení, nicméně klíčovou roli stále hraje osobní konzultace.

Kdy vyhledat odborníka? Pokud strach ze tmy narušuje spánek, způsobuje úzkost, ovlivňuje vztahy nebo běžné denní činnosti, je na místě neváhat a obrátit se na odborníka. Čím dřív se začne s řešením, tím větší je šance na úlevu a návrat k normálnímu fungování – bez potřeby neustálého rozsvěcení.

Test na nyktofobii

Test na nyktofobii je psychologický nástroj určený k posouzení míry a závažnosti strachu ze tmy. Nejčastěji se jedná o sérii otázek zaměřených na úroveň úzkosti a reakce v temném prostředí. Otázky se mohou týkat například:

• „Jak silný strach pociťujete, když jste sami ve tmě?“
• „Jak reagujete, když dojde k výpadku proudu v noci?“
• „Máte potíže usnout bez rozsvíceného světla?“
• „Vyhýbáte se tmavým místům nebo situacím, kde by mohla nastat tma?“

Respondent obvykle hodnotí své pocity na stupnici od 1 do 10, kde 1 znamená minimální strach a 10 extrémní úzkost. Výsledky testu mohou napovědět, zda jde o běžný strach, nebo už o patologickou nyktofobii, která významně zasahuje do každodenního života.

Například online test „Strach z temné zkoušky“ obsahuje 25 otázek a je dostupný v češtině. Existují i další škály, například Deenz Nyctophobia Scale (DNS-13), která hodnotí závažnost a dopad příznaků na běžné fungování. Tyto testy na nyktofobii jsou určeny především pro orientační posouzení a nenahrazují odbornou diagnózu.

Léčba nyktofobie

Léčebný proces nyktofobie zahrnuje především řešení a pochopení hlavní příčiny strachu. Může vyžadovat pomoc profesionálního terapeuta nebo poradce, který se specializuje na léčbu fobií. 

Prostřednictvím terapie mohou jedinci odhalit základní příčiny svého strachu a naučit se mechanismy zvládání, které jim pomohou strach zvládnout a překonat.

Jednou z nejúčinnějších léčebných metod nyktofobie je expoziční terapie. Ta spočívá v postupném vystavování osoby obávané situaci, například pobytu v tmavé místnosti, a zároveň jí poskytuje relaxační techniky a podporu ze strany terapeuta. Postupem času to může pomoci změnit reakci mozku na tmu a snížit reakci strachu.

Další užitečnou technikou je kognitivně-behaviorální terapie, která se zaměřuje na změnu negativních myšlenkových vzorců a chování spojených se strachem. To může zahrnovat zpochybnění iracionálních přesvědčení o tmě a jejich nahrazení realističtějšími a pozitivnějšími myšlenkami.

V některých případech mohou být předepsány také léky, které pomáhají zvládat příznaky nyktofobie. To může být užitečné zejména u osob se silnou úzkostí nebo záchvaty paniky vyvolanými tmou. Léky by však měly být vždy užívány ve spojení s terapií, nikoli jako samostatná léčba.

Tipy, jak zvládat nyktofobii doma

Léčba nyktofobie může probíhat s odbornou pomocí, existuje však i několik kroků, které si může člověk vyzkoušet sám doma – ať už jako podpůrná metoda, nebo první krok ke zlepšení. I malé změny v každodenní rutině mohou přinést větší pocit bezpečí a snížit úzkost spojenou s tmou.

1. Noční světla a příjemné prostředí

Mít v ložnici slabé noční světlo může pomoct překlenout úzkost z úplné tmy. Ideální je zvolit teplé, jemné světlo, které nebrání usínání – třeba lampičku s nastavitelnou intenzitou nebo solnou lampu. Pomoci může i vůně (např. levandule) nebo uklidňující zvuky.

2. Večerní rutina a pravidelnost

Tělo i mysl milují rutinu. Pravidelný čas uléhání, relaxační činnosti před spaním (čtení, teplá koupel, dechová cvičení) a omezení stresových podnětů (např. vyhýbání se hororům nebo přemíře zpráv před spaním) mohou výrazně snížit napětí.

3. Postupné snižování závislosti na světle

Pokud člověk spí pouze se silným světlem, může zkusit postupnou změnu. Například přejít na slabší noční světlo, a pak zkoušet čas od času usnout bez něj – třeba s otevřenými dveřmi a světlem na chodbě. Důležité je netlačit na sebe a postupovat po malých krůčcích.

4. Vedení deníku pocitů

Zapisování si večerních myšlenek, obav nebo opakujících se scénářů může pomoci uvolnit napětí. Někdy už jen to, že člověk „vypíše“ své strachy, přináší úlevu. Později je možné se k zápisům vrátit a sledovat pokrok.

5. Podpora od blízkých

Člověk by se něm bát svěřit – ať už partnerovi, kamarádovi, nebo někomu z rodiny. Sdílení strachu přináší pocit, že v tom není sám, a v noci může být nablízku někdo, kdo mu pomůže cítit se bezpečněji. I jen vědomí, že o jeho strachu někdo ví a bere ho vážně, může být uklidňující.