Anhedonie – dlouhodobá skleslost

Občas je každý unavený a nic ho nebaví. Co když se ale z tohoto pocitu stane každodenní realita? Co znamená, když se o někom řekne, že je anhedonický?

Slovo anhedonie pochází z řečtiny a v obecném významu znamená sníženou schopnost prožívat příjemné emoce (například radost). Anhedonického člověka je velice těžké něčím potěšit, zdá se, jakoby zcela postrádal chuť do života.

V důsledku toho často ztrácí zájem o okolní svět a uzavírá se do sebe. Podle toho, zda se ztráta schopnosti prožívat příjemné projeví v jedné nebo více oblastech, lze tento jev kategorizovat. Jedinec tak může prožívat anhedonii tělesnou nebo sociální.

Anhedonie je stav, který způsobuje, že lidé pociťují sníženou schopnost nebo úplný nedostatek potěšení z činností, které jsou obvykle příjemné.

Je příznakem některých psychiatrických poruch, jako je velká deprese, schizofrenie a bipolární porucha, ale může být také vedlejším účinkem některých léků. Lidé s anhedonií mají tendenci cítit se emočně otupělí a neschopní pociťovat štěstí nebo uspokojení.

Anhedonie se může projevovat různými způsoby. Lidé s anhedonií mohou obtížně pociťovat potěšení z činností, které jim dříve byly příjemné, jako jsou koníčky, společenské aktivity nebo sex. Mohou mít také potíže s motivací k těmto činnostem.

Kromě toho mohou pociťovat nedostatek zájmu nebo radosti z činností, které jim dříve přinášely potěšení. To může vést k potížím při navazování smysluplných vztahů a pocitu sounáležitosti s ostatními.

Přesná příčina anhedonie není známa, ale předpokládá se, že souvisí s nerovnováhou určitých chemických látek v mozku, jako je serotonin a dopamin. Může být také způsobena fyzickým nebo emocionálním traumatem nebo dlouhodobým stresem.

Pokud vy nebo někdo z vašich známých trpí anhedonií, je důležité vyhledat odbornou pomoc. Léčba závisí na příčině, ale může zahrnovat psychoterapii, léky, změnu životního stylu nebo jejich kombinaci.

Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) může pomoci identifikovat a změnit negativní myšlenkové vzorce, které mohou souviset s anhedonií. K obnovení rovnováhy chemických látek v mozku mohou být předepsána antidepresiva. Pravidelné cvičení a vyvážená strava mohou také pomoci zlepšit náladu a snížit anhedonii.

Neléčená anhedonie může být velmi invalidizující, a pokud se neléčí, může dokonce ohrozit život. Je důležité včas rozpoznat příznaky a co nejdříve vyhledat léčbu, aby se stav nezhoršil. Se správnou léčbou a podporou je možné anhedonii zvládnout a vést plnohodnotný život.

Anhedonie – projevy, léčba

Anhedonie, neschopnost prožívat potěšení, je zničující onemocnění, které postihuje miliony lidí na celém světě. Přestože existuje řada příčin, předpokládá se, že je hlavně důsledkem chemické nerovnováhy v mozku. Odhaduje se, že anhedonií trpí jedno až dvě procenta světové populace, i když přesná prevalence není známa.

Anhedonie postihuje lidi všech věkových kategorií a vzdělání, ačkoli příznaky se mohou lišit v závislosti na jednotlivci. Někteří lidé mohou pociťovat nedostatek zájmu o činnosti, které je dříve bavily, zatímco jiní mohou mít problém najít v čemkoli radost.

Mohou mít také potíže s udržováním vztahů nebo je pro ně obtížné mít motivaci k jakékoli činnosti. V některých případech může mít anhedonie vliv na fyzické zdraví, což vede k únavě, problémům se spánkem nebo dokonce ke ztrátě hmotnosti.

Nejběžnější léčbou anhedonie je psychoterapie. Ta může jednotlivcům pomoci pochopit jejich stav a pracovat na strategiích, jak se s ním vyrovnat. Někdy se také používají léky, zejména antidepresiva, i když ne vždy jsou účinné.

V některých případech lze doporučit kognitivně-behaviorální terapii (KBT). Tento typ terapie pomáhá jedincům změnit jejich myšlení a chování, aby lépe zvládali své příznaky.

Bohužel kvůli nedostatečnému povědomí a pochopení tohoto onemocnění nemá mnoho lidí na celém světě přístup k pomoci a podpoře, kterou potřebují.

Služby v oblasti duševního zdraví jsou v některých zemích často omezené nebo dokonce neexistují, což znamená, že lidé nemohou získat potřebnou léčbu. To může mít hluboký dopad na kvalitu jejich života a pro ty, kteří si léčbu nemohou dovolit, to může představovat značnou finanční zátěž.

Je nezbytné, aby se udělalo více pro zvýšení povědomí o anhedonii a pro zajištění přístupu k léčbě a podpoře. Toho lze dosáhnout prostřednictvím vzdělávacích a podpůrných iniciativ a také zajištěním přístupu ke službám duševního zdraví v zemích, kde jsou tyto služby omezené.

Podstata skleslosti

Původ a pravá podstata anhedonie není zatím osvětlena, nicméně výzkumy naznačují, že pro ni existují určité genetické predispozice. Anhedonii lze krátkodobě navodit neuroleptiky a objevuje se i u drogově závislých. Jde o jeden ze základních průvodních znaků chorob, jako jsou deprese nebo schizofrenie.

Adhedonie je klasifikována jako porucha emocí, konkrétně nálad. Řadí se mezi takzvané depresivní nálady vedle apatie, bezradnosti, deprese a morózní nálady (mrzutost). V rámci psychiatrie patří mezi neurobehaviorální symptomy.

Dominantním prvkem anhedonie je ztráta zájmů a celková skleslost.

Nejčastěji se objevuje u pacientů s diagnostikovanou těžkou depresí a u zhruba 8 – 45 procent schizofrenních pacientů. Může se vyskytnout i v případě demencí a při poškození mozku. Výzkumy prováděné v roce 2000 ukázaly, že u lidí s genetickou predispozicí pro schizofrenii je anhedonie spojena s dalšími projevy.

U mužů i žen se dostavuje sociální izolace, u žen se pak zvlášť anhedonie pojí se vznikem psychóz (komplexní poruchy chování, vnímání a prožívání). Je pravděpodobné, že anhedonie souvisí se změnami v dopaminovém systému mozku.

Výzkum anhedonie

Nedávný výzkum vědců z Vanderbiltské a Birminghamské univerzity (2012) zjistil, že naše dosavadní chápaní anhedonie může být chybné. Experiment se zabýval rozhodováním a motivacemi depresivních pacientů.

V průběhu výzkumu pacienti vykazovali znatelně nižší úsilí při snaze o získání odměny. Navíc nedokázali využít informací o velikosti odměny a pravděpodobnosti jejího získání.

Zjednodušeně řečeno, ani velká a téměř jistá odměna v nich nevyvolávala větší snahu o dokončení úkolu. Anhedoničtí lidé mají tendenci přeceňovat ztráty, podceňovat zisky a nedokáží efektivně využívat informace o pravděpodobnosti dosažení odměny.

Anhedonické chování tedy nemusí nutně ukazovat na neschopnost prožívat příjemné. Výzkum ukazuje spíše na základní deficit v rozhodování se na základě zisků a ztrát.

Anhedonie je jev, který se zřídkakdy objevuje samostatně. Často je pouze jedním z mnoha průvodních jevů různých chorob. V takovém případě vymizí s vyléčením původní choroby. Její projevy lze mírnit, třeba za pomoci psychoterapie.

Náš mozek se strukturálně mění a přizpůsobuje podle životního stylu a zkušeností. Cílený psychologický trénink může mít na anhedonii příznivé, zmírňující účinky.

Zajímavosti anhedonia

Anhedonie je stav, který postihuje miliony lidí na celém světě. Vyznačuje se neschopností prožívat potěšení nebo radost z činností nebo událostí, které by za normálních okolností přinášely radost.

  • Anhedonie je víc než jen deprese. Ačkoli deprese může být příznakem anhedonie, tento stav je mnohem komplexnější než pouhý pocit sklíčenosti. Anhedonie může ovlivnit schopnost člověka prožívat radost, potěšení a dokonce i uspokojení z činností a událostí.
  • Anhedonie souvisí s řadou změn v mozku. Studie ukázaly, že lidé s anhedonií mají sníženou aktivitu v určitých oblastech mozku, které souvisejí s potěšením a odměnou.
  • Anhedonie je často zaměňována s depresí. Ačkoli anhedonie a deprese mohou souviset, jedná se o dva různé stavy. Lidé s anhedonií mohou mít některé příznaky deprese, ale nemusí být nutně depresivní.
  • Anhedonii lze léčit. Ačkoli anhedonii nelze vyléčit, existují léčebné postupy, které mohou lidem pomoci tento stav zvládnout. Terapie, léky a změna životního stylu mohou lidem pomoci vyrovnat se s anhedonií a zlepšit kvalitu jejich života.
  • Anhedonie je často spojena s dalšími onemocněními. Anhedonie je často spojena s úzkostnými poruchami, zneužíváním návykových látek a schizofrenií.

Pokud se u vás anhedonie objeví, je důležité vyhledat pomoc odborníka, protože může být známkou většího základního problému.

ZDROJE:

Beck, A. T. (2005). Kognitivní terapie a emoční poruchy (1. vyd.). Praha: Portál. Höschl, C., Libiger, J., & Švestka, J. (2004). Psychiatrie. Praha: Tigis. Možný, P., & Praško, J. (1999). Kognitivně-behaviorální terapie: úvod do teorie a praxe (Vyd. 1.). Praha: Triton.

© 2024 MZ.cz | Nakódoval Leoš Lang