Máte tiky? Jak se jich zbavit…

Tik je třeba často opakované mrkání. To je pravda, ale neúplná. Co je příčinou těchto trhavých pohybů? Co v případě tikové poruchy dělat? Doufám, že tento článek odpoví alespoň na některé vaše otázky a další slepá místa spojená s tímto tématem.

Nejnovější verze MKN (10. vydání) charakterizuje tikové onemocnění jako mimovolné, rychlé, opakující se, nerytmické pohyby. Kromě motorické podoby se pojem tiky používá i pro označení zvukových projevů, které začnou náhle a nemají žádný zřejmý smysl.

Tiky jsou vůlí neovlivnitelné a nepotlačitelné. V některých situacích lze četnost tiků omezit, ale během stresu nebo po delší době se tiky opět vrací ve své původní četnosti a síle.

Tiky dle MKN10

Hlavním projevem tohoto syndromu je některá forma tiku. Tik je mimovolní‚ rychlý‚ opakující se‚ nerytmický motorický pohyb (obyčejně postihující ohraničené svalové skupiny)‚ nebo zvukový projev‚ který náhle začne a nemá zřejmý smysl.

Tik je vůlí neovlivnitelný‚ ale obyčejně může být potlačen po určitou dobu a znovu se objevit při stresu a vymizí ve spánku.

Projevy tiků

Tiky můžeme dělit z hlediska typu projevu na

  • pohybové (motorické)
  • zvukové (vokální)

Obě skupiny můžeme dále dělit podle složitosti projevu na prosté a komplexní. Mezi prosté pohybové tiky se řadí především pohyby jednotlivých obličejových částí (mrkání, svírání víček, vyplazování jazyka atd.). V některých případech se objevují i záškuby celé hlavy nebo končetin.

Komplexní pohybové tiky se projevují větší složitostí. Patří sem dotýkání se něčeho, údery, kopy, vyskakování, dřepy, kotouly a další.

Podobně jsou děleny i zvukové tiky. Jednoduché zahrnují jednoduché zvuky jako posmrkování, odkašlávání a pískání. Komplexní zvukové tiky oproti tomu spočívají v nekontrolovatelném vyvolávání slov, jejich částí, či celých vět.

Podle obsahu dělíme komplexní zvukové tiky na několik dalších podskupin. Nejznámější je koprolálie, což je vykřikování neslušných slov.

Z lékařského hlediska se běžně používá i další dělení. Tento systém se zaměřuje na dělení tiků podle délky trvání a jejich závažnosti. Přechodná tiková porucha je označení pro tiky, které trvají méně než rok. Běžně se jedná o pomrkávání, trhání hlavou nebo obličejové grimasy.

Oproti tomu chronické tikové poruchy, pohybové nebo zvukové, trvají déle než rok a většinou se projevují i větší složitostí projevů. Nejsložitějším typem tikové poruchy je kombinovaná zvuková a motorická porucha, ke které se ještě občas přidružuje i kopropraxie, což je gestikulace obscénní povahy.

Příčiny vzniku

Rozmanitost na poli projevů odpovídá rozlišnosti v oblasti příčin. Typickými důvody vzniku nějaké formy tikové poruchy jsou vývojové poruchy nebo stereotypní poruchy hybnosti. Dalšími možnými příčinami mohou být chromozomální poruchy, což jsou například Downův syndrom nebo XYY syndrom.

Při tomto typu příčin dochází k poškození či jinému narušení chromozomů, čili nositelů genetických informací. Příčiny však nemusí být pouze dědičné nebo vrozené.

Tiky, které se projevují až v pokročilejším věku, mohou být způsobeny používáním drog, některými medikamenty, encefalitidou, mrtvicí, úrazem hlavy, či otravou oxidem uhelnatým.

Možnosti léčby

Způsobů léčby či jiných zdravotnických opatření není příliš mnoho. Základem léčby tikových poruch je běžně úprava režimových opatření a životního stylu. K farmakologické léčbě se přistupuje až při těžších projevech onemocnění.

Další možností vyrovnání se s tiky je parakineze. Tento termín označuje doprovodné pohyby, které slouží k zamaskování tikové poruchy. Typickým příkladem je naznačení úpravy vlasů po trhnutí hlavou.

Nejznámějším typem tikové poruchy je Touretteův syndrom. Toto onemocnění zahrnuje jak zvukové, tak pohybové tiky. Další podmínkou je trvání delší než 12 měsíců.

Tomuto syndromu se věnoval i britský neurolog a spisovatel Oliver Sacks, který se zabýval životem člověka trpícího Tourreteovým syndromem ve své knize Antropoložka na Marsu.

I přes své dlouhodobé trvání a poměrně hodně omezené možnosti léčby nebo jiných opatření není tikové onemocnění koncem světa. V běžném životě se sice kolikrát mohou objevit nevhodné nebo trapné momenty zapříčiněné tiky, ale takových situací je dost i bez nich.

Navíc právě díky stálosti projevů je poměrně jednoduché si na tiky zvyknout, začlenit je do svého běžného způsobu života a věnovat svoji pozornost a čas jiným problémům.

Kam sahá historie nervových tiků?

Historie nervových tiků sahá až do 17. století. První zdokumentované případy nervových tiků popsal francouzský lékař Jean-Baptiste Bénard de La Quintinie v roce 1638. Popsal stav, který nazval „tremblement des nerfs“ (třes nervů), při němž se pacientům třásla hlava, obličej a končetiny.

V 18. a 19. století se tímto stavem zabývali francouzští neurologové Jean-Martin Charcot a Pierre Marie, kteří pro náhlé, přerušované pohyby nervového systému zavedli termín „tiky“. Výzkum Charcota a Marieho položil základy moderního chápání tiků.

Na počátku 20. století učinil německý neurolog Hans Hoffmann velký pokrok v chápání tiků, zejména pokud jde o neurologický základ této poruchy. Navrhl, že tiky jsou způsobeny dysfunkcí bazálních ganglií, což je část mozku, která reguluje pohyb.

Koncem 20. století se další výzkum začal zabývat psychologickými faktory a faktory prostředí, které mohou nervové tiky vyvolat. Bylo zjištěno, že emoční stres a úzkost mohou způsobit zhoršení nervových tiků. Bylo také zjištěno, že některé léky, například ty, které se používají k léčbě ADHD, mohou zvýšit pravděpodobnost vzniku tiků.

V současné době již lépe rozumíme příčinám a způsobům léčby nervových tiků. Možnosti léčby zahrnují kognitivně-behaviorální terapii, léky a změnu životního stylu. Cílem léčby je pomoci člověku zvládat tiky a snížit jejich dopad na každodenní život.

Nervový tik – zajímavosti

  • Nervové tiky mohou být dědičné. Výzkumy ukazují, že někteří lidé mají k tikům genetickou predispozici, což znamená, že pokud jeden z vašich rodičů trpí tikovou poruchou, může být pravděpodobnější, že ji budete mít i vy.
  • Nervové tiky mohou být nakažlivé. Všimli jste si někdy, že když jste v blízkosti někoho s tikem, začnete přebírat stejné pohyby? Říká se tomu „sociální mimika“ a je to skutečný jev. Dobrou zprávou je, že obvykle po několika minutách odezní.
  • Nervové tiky mohou být způsobeny stresem. Stresové události mohou vyvolat tiky u lidí, kteří k nim již mají sklony. Pokud máte sklon k tikům, je důležité najít zdravé způsoby, jak stres a úzkost zvládat.
  • Nervové tiky mohou být příznakem Tourettova syndromu. Tourettův syndrom je neurologická porucha, která se vyznačuje mimovolnými tiky. Postihuje asi jedno procento populace a pokud se neléčí, může způsobovat značné potíže.
  • Nervové tiky lze léčit. I když tiky nelze vždy vyléčit, existuje mnoho léčebných postupů, které je pomáhají zvládat. Ke snížení závažnosti tiků lze použít různé léky, behaviorální terapie a změny životního stylu.

Tourettův syndrom

Tourettův syndrom je neurologická porucha charakterizovaná opakovanými a mimovolními hlasovými a fyzickými tiky. Jedná se o chronické onemocnění, které obvykle začíná v dětství a může být doprovázeno dalšími onemocněními, jako je porucha pozornosti s hyperaktivitou (ADHD), obsedantně kompulzivní porucha (OCD) a poruchy učení.

Tourettův syndrom je poměrně vzácná porucha, která je diagnostikována u méně než 200 000 Američanů. Je pojmenován po francouzském neurologovi Georgesi Gillesi de la Touretteovi, který poruchu poprvé popsal v roce 1885. Příčina Tourettova syndromu není známa, ale předpokládá se, že je genetické povahy a může být dědičná.

Příznaky Tourettova syndromu se u jednotlivých osob liší, ale obecně zahrnují několik motorických tiků, jako je mrkání očima, grimasy v obličeji nebo škubání rukama a nohama.

Hlasové tiky se mohou pohybovat od chrčení, štěkání nebo opakování slov či frází až po složitější vokalizace. Tourettův syndrom může způsobovat i další problémy s chováním, jako je impulzivita, agresivita a hyperaktivita.

Tourettův syndrom je celoživotní onemocnění a neexistuje na něj žádný lék. Léčba obvykle zahrnuje léky na snížení závažnosti tiků a problémů s chováním, jakož i behaviorální terapii a podporu. Pro jedince s Tourettovým syndromem je důležité, aby měli dobrý podpůrný systém, který jim pomůže stav zvládnout.

Život s Tourettovým syndromem může být obtížný, ale při správné léčbě a podpoře mohou jedinci vést plnohodnotný život. Je důležité si uvědomit, že Tourettův syndrom je velmi individuální porucha a zkušenosti každého člověka jsou jedinečné.

Je také důležité si uvědomit, že jedinci s Tourettovým syndromem se nijak neliší od ostatních a mělo by se s nimi jednat s respektem a pochopením.

ZDROJE:

Tic disorder. (2013, březen 24). V Wikipedia, the free encyclopedia. Získáno z http://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Tic_disorderTik. (2013, březen 25). V Wikipedia, the free encyclopedia. Získáno z http://en.wikipedia.org/w/index.php?title=TicTik. (2013, březen 21). V Wikipedie. Získáno z http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Tik

Tiky. (n.d.). Mezinárodní klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů. Získáno z http://www.uzis.cz/cz/mkn/index.html

© 2024 MZ.cz | Nakódoval Leoš Lang