Zateplení domu – proč je důležité a čemu se vyhnout

Zateplení je soubor opatření učiněných za účelem zkvalitnění komfortu bydlení, ochrany objektu a úspory energie. V podání výrobců stavebních hmot, jakým je např. LB Cemix, s.r.o., se jedná o takzvaný kontaktní zateplovací systém, označovaný ETICS (zkratka anglických slov External Thermal Insulation Composite System).  Je to ucelený soubor komponent, které se používají k zateplení obvodového pláště budov.

Komponenty jsou vybrány a nakombinovány tak, aby jako celek poskytovaly co nejlepší parametry zateplení a kvalitu stavebního díla. Jako celek jsou testovány a prověřeny, a jen tak vám poskytují záruku dosažení deklarovaných parametrů a minimalizaci poruch stavebního díla po realizaci.

• 1. Podkladní zdivo
• 2. Lepicí vrstva
• 3. Izolant
• 4. Kotvení
• 5. Výztužná vrstva
• 6. Síťovina
• 7. Penetrační nátěr
• 8. Omítka
• 9. Fasádní nátěr

RADA:
Používejte kompletní zateplovací systém. jen tak získáte garantované parametry, optimální funkčnost a záruku kvality.

Základním funkčním komponentem celého systému je izolant (polystyrén nebo minerální vlna), který je na zdivo připevněn primárně cementovým lepidlem. Rovnou a začištěnou spodní hranu zateplovacího systému tvoří zakládací lišta. Sekundárně jsou ještě desky izolantu jištěny tzv. talířovými kotvami (hmoždinkami). Následnou vrstvu tvoří krycí a zároveň výstužná vrstva, tzv. „armovací vrstva“, která se skládá ze dvou vrstev stěrkovací hmoty natažené celoplošně na ukotvený izolant (standardně jde o stejný materiál, kterým jsou izolační desky přilepeny k podkladu). Mezi dvě vrstvy stěrky je pro zajištění pevnosti ještě zapracována sklovláknitá tkanina (tzv. armovací síťovina). Kouty, nároží, okolí oken, dveří a ostatní hrany jsou opatřeny různými typy lišt a profilů, které jsou pro snadnější systémovou montáž opatřeny pruhy armovací tkaniny, které se rovněž v průběhu armování zapracují do stěrkové hmoty.

Jako ideální materiál pro vytváření finální vrstvy celého systému jsou v současné době využívány především pastovité šlechtěné omítky, které se vyrábějí v několika druzích, strukturách a nespočtu barevných odstínech. Správnou volbou mohou být i suché šlechtěné omítky, jejichž nevýhodou je však omezený výběr odstínů, nutnost míchání s vodou na stavbě a potřeba dodatečné povrchové úpravy nátěrem fasádní barvy. S aplikací šlechtěných omítek samozřejmě souvisí předchozí úprava podkladu systémovou penetrací.

Proč zateplovat

Zateplením vašeho domu vyděláte. Díky nižší energetické náročnosti uspoříte náklady na vytápění, ale zároveň zvýšíte hodnotu Vaší nemovitosti pro její případný prodej nebo pronájem. Jedním z hlavních faktorů ovlivňujících kategorii energetické náročnosti jsou parametry obvodových konstrukcí. Ty vyjadřuje Energetický štítek obálky budovy, v rozmezí A-G, podobně jako u elektrospotřebičů.

 RADA:
Myslete na to, že nedostatečně zateplenou obvodovou konstrukcí budovy může unikat až 35 % energie na vytápění. Zabránit tomu lze právě vnějším zateplením objektu.

Tepelná pohoda v interiéru  

Tepelná pohoda označuje takový stav, kdy nepociťujeme chlad ani nevnímáme nepříjemně vysokou teplotu. Tepelnou pohodu v prostředí budov obytných, ale i kancelářských, společenských a výrobních ovlivňují tyto faktory:

• teplota vnitřního vzduchu (pokojová teplota),
• povrchová teplota předmětů a stěn,
• relativní vlhkost vnitřního vzduchu,
• rychlost proudění vnitřního vzduchu.

Pro udržení tepelné pohody platí jednoduchá zásada, že součet teploty vnitřního vzduchu a průměrné povrchové teploty okolních vnitřních ploch musí být v rozsahu 38 až 42 °C. Zároveň platí, že rozdíl teplot nemá být větší než 4 °C. Za optimální hodnotu se považuje rozdíl teplot o 2 °C. K vytvoření tepelné pohody, při obecně používané návrhové teplotě vnitřního vzduchu 21 °C, je nutné dosáhnout povrchové teploty stěn nejlépe 19 °C, nejméně 17 °C. Pokud je rozdíl mezi vnitřní teplotou a povrchovou teplotou stěn větší, projevuje se to vyšším prouděním vzduchu, které obyvatelé vnímají jako průvan. Většinou lidé na tento nepříjemný pocit reagují dalším zvýšením vnitřní teploty, tím však průvan neodstraní, naopak jej podpoří.

Vlhkost v interiéru

Také relativní vlhkost vzduchu v obytných místnostech je třeba udržovat na přijatelných hodnotách, jak z hlediska zdravého prostředí pro obyvatele, tak z hlediska životnosti vlastní stavby. Nízká vlhkost vzduchu (<30 %) zvyšuje tvorbu prachu a vysušuje sliznice. To způsobuje vysoký výskyt nemocí horních cest dýchacích (např. přetopené a přesušené byty). Vyšší vlhkost je z hlediska dýchání vhodnější, ale vytváří i vhodné podmínky pro šíření domácích roztočů. V závislosti na povrchové teplotě může dojít také ke kondenzaci vlhkosti, což může způsobit i poškození stavby.

---

Nejčastější mýty o zateplování

MÝTUS Č. 1: „Bojíme se zateplit starý dům, abychom nezabránili stěnám dýchat.“

Příčin vlhnutí stěn starých domů může být několik. Nejčastější příčinou je obvykle léty poškozená či úplně chybějící hydroizolace. Další častou příčinou je vlhnutí zdiva způsobené promrzáním.

Jedná-li se o případ, kdy není možné odstranění zdroje vlhnutí provedením potřebných sanačních prací, bývá obvyklé použití odvětrávaného fasádního systému. Na tento způsob zateplení se používají měkké izolanty, které se neaplikují kontaktním způsobem, ale vkládají se do nosného roštu, na který je následně připevněn povrch fasády s určitou mezerou od povrchu izolantu. Takto vzniklý prostor je provětráván, a tím je přítomná vlhkost z objektu odváděna pryč. Je třeba poznamenat, že nosný rošt vytváří drobné teplené mosty, a proto by se měla používat větší tloušťka izolantu, než v systémech kontaktních. Zároveň jsou v provětrávaných systémech komplikovanější detaily, například u ostění a nadpraží fasádních otvorů, v soklových i atikových částech stavby.

Z výše uvedeného důvodu je vždy nejlepším řešením provést nejprve soubor sanačních opatření a eliminovat možnost dalšího vlhnutí stěn.

Naproti tomu vlhkost ve zdivu, která se projevuje především s nástupem topné sezóny, je dobře odstranitelná právě aplikací zateplovacího systému. Její příčinou bývá kondenzační zóna, která se tvoří ve stěnách v podobě rosného bodu v místě, kde dochází ke styku teplého vzduchu z interiéru se studenou stěnou. Díky zateplení se stěna snáze prohřeje, a tím dochází k posunu rosného bodu směrem ven k izolantu. Paradoxně se pro takové zateplení lépe hodí právě neprodyšný a nenasákavý polystyrénový izolant, ve kterém nehrozí možnost hromadění vlhkosti. Důraz je potřeba v tomto případě klást na správně dimenzovanou tloušťku zateplení na základě tepelně-technického výpočtu, aby posun rosného bodu byl dostatečný a nezůstával nadále vně zdiva. Důležité je také pravidelné větrání zateplených prostor.

MÝTUS Č. 2: „Na co zateplovat, když stačí tepelněizolační nátěr?“

Termoizolační nátěry jsou novinkou, která se tu a tam s různou intenzitou objeví na trhu jako úsporná a poměrně velmi jednoduchá náhrada klasického zateplení. Výrobci velmi často srovnávají účinnost tohoto materiálu s účinností zateplovacího systému. Toto tvrzení je zcela zavádějící, protože izolační schopnosti výrobku závisí na jeho tepelné vodivosti, která je u nátěrů cca 5 -7 x vyšší než u běžných izolačních materiálů (polystyren, minerální vlna). S tím úzce souvisí tloušťka vrstvy použitého materiálu. Potom si stačí uvědomit, že zatímco se v dnešní době v rámci zateplení aplikuje polystyrenový izolant běžně ve vrstvách nad 10 cm, aplikace termoizolačního nátěru v několikanásobných tloušťkách nebude možná. Termoizolační nátěry mohou mít schopnost účinně ochránit objekt proti teplu šířenému radiační formou (sluneční záření), protože mohou mít velkou tepelnou odrazivost a chránit tak objekt v létě od jeho přehřívání, ale zimě tento nátěr objekt rozhodně nezateplí.

MÝTUS Č. 3: „Chci ušetřit na povrchové úpravě zateplení, proto použiji štukovou omítku.“

Štuková omítka je určena pro aplikaci na nasákavé minerální podklady, jakými jsou například běžné jádrové omítky. Vápenné nebo vápenocementové pojivo obsažené ve štuku se po aplikaci částečně absorbuje do podkladu, a tím zaručí dostatečnou přídržnost k podkladu. Štuková omítka má také díky pojivu omezenou pružnost.

Naproti tomu povrch zateplovacích systémů tvoří stěrková hmota obsahující velké procento disperze, díky čemuž je stěrka velmi omezeně nasákavá. Proto v případě aplikace obyčejného štuku nemůže dojít ke správnému spojení s podkladem. Pro aplikaci na zateplovací systém jsou tudíž prvotně určeny speciální systémové šlechtěné omítky s obsahem speciálních pojiv, které mají vynikající přídržnost i na nenasákavých podkladech a zároveň zajišťují omítkám daleko větší flexibilitu a schopnost vydržet velké pnutí, kterým bývá vystaven zateplovací systém, a to zejména jeho povrchové vrstvy.

Výjimku mohou tvořit speciální modifikované štuky, které obsahují obdobné přísady jako výše uvedené šlechtěné omítky.

 

MÝTUS Č. 4: „Máme tlusté kamenné stěny – není třeba zateplovat.“

Přestože staré kamenné stavby mají velmi silné zdi (i 60 cm a více), je nutné si uvědomit, že právě kameny uvnitř stěn jsou jednou z nejčastějších příčin vzniku tzv. tepelných mostů, jelikož mají velmi vysoký součinitel tepelné vodivosti. Jejich prostřednictvím potom snáze vniká chlad do interiéru a zapříčiňuje tvorbu mokrých skvrn na povrchu stěn v interiéru.

 

MÝTUS Č. 5: „ZAteplíme raději zevnitř – je to snazší a levnější.“

Zateplení stěn z interiéru má své výhody v jednodušší aplikaci. Nevýhodou takového zateplení je ovšem fakt, že za interiérovým zateplením zůstávají chladné stěny, a tudíž v případě neúčinné parozábrany může za tímto zateplením dojít ke kondenzaci vlhkosti a následnému vzniku plísní.

Jako další nevýhodu je fakt, že zde nelze využít akumulačních vlastností zdiva. Místnost oddělená izolantem od stěn se velmi rychle ohřeje. V případě přerušení vytápění ale vzduch brzy vychladne, jelikož se přebytek tepla nemohl akumulovat ve stěnách, které by jinak mohly dál vyzařovat teplo do místnosti. Zdivo tím pádem také prochladne do větší hloubky a během zimních měsíců hrozí riziko jeho promrzání.

MÝTUS Č. 6: „Systém poskládaný svépomocí z levných komponentů bude stejně dobrý jako certifikovaný systém“

Každý zateplovací systém je přesně definovaným výrobkem složeným z množství komponentů. Jednotlivé součásti systému jsou navrženy a následně odzkoušeny tak, aby fungovaly ve vzájemné součinnosti a maximalizovaly tepelněizolační účinek. Systém je složen tak, aby odolal všem vlivům, které na něj působí. Z těchto důvodů je každá záměna jednotlivých součástí systémů a nedodržení jeho skladby nepatřičným zásahem do kvality a vlastností výrobku a výrobce tak nemůže za systém nést záruky. Při realizaci zateplovacích systémů je nutné přesně dodržovat technologický postup a systém odborně provést.

Systémy provedené neodborně z nesystémových výrobků nebudou plnit svoji funkci a nepřinesou investorovi očekávaný užitek.