Arteterapie – co to je, podoby a využití

Pohled na umělecké dílo v člověku vzbuzuje rozmanité vnitřní děje. Naopak promítání niterného světa do umění vede k uvolnění napětí a růstu osobnosti. Těchto principů využívá arteterapie, která se využívá i při léčbě psychických poruch. Co arteterapie vlastně znamená a jak se pomocí arteterapie léčí? 

Umělecká tvorba provází lidstvo od pradávných časů. Již primitivní kultury vyjadřovaly různá sdělení, zážitky a emoce prostřednictvím jeskynních maleb. Určité barvy a symboly pro ně měly zvláštní význam. 

Dnešní společnost zaměřená spíše technicky se k těmto vyjádřením opět vrací, a to v podobě arteterapie. Tento termín můžeme volně přeložit jako „terapie uměním“. 

Něco málo z historie

Arteterapie je holistický přístup k léčení, který se snaží spojit tělo i mysl prostřednictvím kombinace tvůrčího vyjádření, všímavosti a metod tvůrčí terapie a výuky umění. Jedná se o rychle se rozvíjející oblast zdraví a pohody, která si získává uznání již od počátku 20. století.

Jeho kořeny lze vysledovat v používání aktivit založených na umění pro relaxaci, stejně jako v hluboce terapeutických účincích tvůrčích činností, jako jsou:

  • malování
  • kreslení
  • sochařství
  • hudba
  • divadlo

Pojem umění jako terapie se pak koncem 19. a počátkem 20. století rozšířil na ergoterapii, terapii hrou dětí a psychiatrickou léčbu.

Jeden z prvních výskytů arteterapie byl zaznamenán mezi americkými psychiatry, kteří byli uvězněni v první světové válce, během níž se umění využívalo k pomoci traumatizovaným a zraněným vojákům vracejícím se z fronty. Tato praxe celostní léčby, která vycházela z psychoanalytické teorie, se pomalu stávala vlivnější a dala vzniknout modernímu hnutí arteterapie.

V padesátých letech 20. století připravily práce Margaret Naumburgové a Edith Kramerové půdu pro to, co je dnes známé jako arteterapie. V této době byl poprvé použit termín arteterapie, který postupně získal širší uznání veřejnosti. Tento obor se dále rozšiřoval a na přelomu 70. a 80. let 20. století začaly mnohé univerzity a vysoké školy nabízet kurzy arteterapie, které poskytovaly odbornou certifikaci.

Dnes je arteterapie uznávanou formou psychoterapie, která se stále prosazuje po celém světě. Účinnost arteterapie byla prokázána studiemi, které ukazují širokou škálu přínosů od zlepšení sebeúcty a snížení stresu až po řešení traumat. V současné době ji využívá řada nemocnic, klinik a zdravotnických zařízení, stejně jako se využívá v širokém spektru zařízení k usnadnění procesu uzdravování.

První akreditované studium arteterapie bylo otevřeno v šedesátých letech 20. století ve Filadelfii a v České republice probíhaly první profesionální semináře v letech osmdesátých. Tento časový posun byl způsoben podmínkami tehdejšího režimu, který těmto formám terapie nebyl příliš nakloněn.

Arteterapie využívá umění jako formu psychoterapie.

Co je arteterapie? 

Arteterapie je forma expresivní terapie, která kombinuje umění a psychoterapii a pomáhá lidem všech věkových kategorií zpracovávat a vyjadřovat emoce, zkoumat osobní identitu, pěstovat soucit se sebou samým a vytvářet pozitivní změny v jejich životě. 

Prostřednictvím umělecké tvorby jsou účastníci povzbuzováni k tomu, aby zkoumali a vyjadřovali své jedinečné pocity, problémy a příběhy. 

Umělecká tvorba může zahrnovat vytváření výtvarných projevů, jako jsou:

  • kresby
  • malby
  • sochy
  • digitální kompozice a fotografie
  • pohyb
  • hudbu
  • performance
  • rituály
  • psaní

Proces uměleckého tvoření má být pro účastníka terapeutický, protože arteterapeuti jsou také vyškoleni v psychoterapeutických technikách. Rozumějí psychologickým, fyziologickým a emocionálním účinkům procesu umělecké tvorby a mohou účastníky vést ke zkoumání myšlenek, pocitů a zážitků, které se nejlépe zpracovávají vizuálními, smyslovými nebo kinestetickými prostředky.

Cílem arteterapie je pomoci jednotlivcům získat náhled, provést změny a pracovat s osobními problémy

Pomocí výtvarného povrchu mohou jedinci prozkoumat to, co se obtížně verbalizuje, a vytvořit tak souvislosti mezi svými emocemi, životními zkušenostmi a sebevyjádřením. Arteterapie také pomáhá vnést do života lidí představivost, hru a kreativitu, což může být účinný nástroj při snižování stresu a podpoře celkového zdraví.

O čem to tedy je?

Důležitým východiskem arteterapie je, že obsahy v nevědomí, tedy v části naší duše, která je našemu vědomí skryta, mohou být lépe vyjádřeny a pochopeny v obrazech než v mluveném projevu

Neznamená to, že se arteterapie mohou účastnit pouze umělecky nadaní jedinci. V nitru každého člověka je potenciál „přetvořit“ své vnitřní napětí či konflikt do viditelných tvarů a ty poté mohou sloužit jako styčné body v rozhovoru nad problémy daného člověka. 

Tímto procesem získá člověk náhled na své vlastní emoce, pocity a prožitky, které si plně neuvědomoval nebo jim nepřikládal váhu. Ve chvíli, kdy člověk maluje obraz, aktivuje se skrytá část osobnosti (již zmiňované nevědomí) a objevují se symboly tzv. „bytostného Já“, které představuje pravou podstatu osobnosti.

K umělecké tvorbě ve vztahu k osobnosti se vyjadřoval i zakladatel analytické psychologie Carl Gustav Jung. Tvrdil, že v průběhu malování se obraz sám vyvíjí a to často v rozporu s vědomou vůlí malujícího. Nevědomí samo určí, co bude znázorněno a dotyčný poté může být svým výtvorem překvapen.

Podoby a využití arteterapie

Arteterapie se dělí na dva směry. Receptivní arteterapie je postavena na vnímání uměleckého díla, např. obrazu, hudby, sochy. Důležité je vcítění. 

Produktivní arteterapie používá tvůrčí činnosti jako malování, kreslení či modelování. Dále je možné arteterapii rozdělit na individuální, skupinovou, párovou a rodinnou.

Arteterapeutem se stává člověk po absolvování vysokoškolského studia nebo pětiletého psychoterapeutického výcviku. Tuto formu terapie většinou provozují psychologové, lékaři, pedagogové, zdravotní sestry aj.

Využití arteterapie je poměrně široké. Tento směr je možné aplikovat v problematice týraných a zneužívaných dětí, u lidí s duševním onemocněním, s poruchami autistického spektra a s mentálním či smyslovým postižením

Arteterapii však mohou podstoupit i duševně zdraví lidé a objevit tak cestu do svého nitra a lépe porozumět sobě samému. Arteterapie tedy vede k osobnostnímu růstu, který zahrnuje sjednocení osobnosti, uvědomění si vlastních vnitřních pochodů a pocitů, rozvoj emocionální, sociální, perceptivní (vnímání) a kreativní složky člověka. Také vede k pochopení skrytých myšlenek, přání a potlačených pocitů. Jednoduše řečeno, jedinec prostřednictvím umění poznává skrytá zákoutí své duše.

U nás se arteterapie rozvinula až v 80. letech minulého století.

Jak vypadá hodina arteterapie? 

Typické arteterapeutické sezení začíná dialogem mezi klientem a terapeutem, při kterém se probírají případné obavy klienta. Klient je vyzván, aby nadnesl témata, která chce prostřednictvím arteterapie prozkoumat. Po diskusi terapeut pomůže klientovi určit celkové téma, kterým se bude řídit arteterapeutický zážitek.

Dalším krokem je, aby se klient vyjádřil prostřednictvím umění. Terapeut povzbuzuje klienta, aby při vedení terapeutického procesu používal libovolné výtvarné materiály, jako jsou barvy, tužky, hlína nebo fixy. Během tohoto sezení se klient může volně vyjadřovat, jak chce, a terapeut může klienta pozorovat a poskytovat mu potvrzení.

Terapeut pak pomáhá klientovi reflektovat jeho výtvory a využít je ke zkoumání jeho myšlenek, pocitů a prožitků. To mu slouží k tomu, aby získal vhled do problémů, s nimiž se potýká, a vytvořil si cestu k uzdravení. Terapeut může klientovi poskytnout také další terapeutické aktivity, jako jsou cvičení psaní, práce s obrazy, psaní deníku a řízená meditace.

Klient je povzbuzován k tomu, aby při zkoumání svých pocitů, vzpomínek a prožitků nadále setrvával v bezpečném, neodsuzujícím prostoru. Arteterapie může být použita jako samostatná terapie nebo ve spojení s jinými terapeutickými metodami, například kognitivně-behaviorální terapií. 

Na konci sezení klient a terapeut diskutují a reflektují výsledek arteterapeutické zkušenosti. S pomocí terapeuta si klient může také stanovit dosažitelné cíle, které by chtěl dále plnit.

© 2024 MZ.cz | Nakódoval Leoš Lang