Druhy sexuální orientace: homosexualita

Jak je známo, neexistuje pouze jedna sexuální orientace. Můžeme hovořit o heterosexuálech, homosexuálech a bisexuálech. Hodně lidí svou pravou sexuální orientaci skrývá, nebo si ji dokonce ani neuvědomuje.

Určení toho, v jaké skupině se nacházíme, nemusí být snadné.

Za prvé se naše přiznaná orientace nemusí shodovat se skutečnou a za druhé homosexuální ani heterosexuální orientace nemusí být vyhraněna stoprocentně.

Základní sexuální orientace

Heterosexuálové cítí milostnou lásku k člověku opačného pohlaví. Homosexuály přitahují jedinci stejného pohlaví a bisexuály jedinci obou pohlaví.

Máme tendenci uvažovat o heterosexualitě a homosexualitě jako o dvou vzájemně se vylučujících typech sexuální orientace. Pravděpodobně je tomu ale jinak.

Na jednom pólu stojí čistě heterosexuální osoby a na druhém čistě homosexuální osoby, všichni ostatní se nachází mezi těmito póly. Existují také asexuálové, což jsou lidé, kteří vůbec sexuální partnery nevyhledávají.

Homosexualita

V antickém Řecku byla homosexualita naprosto běžná, avšak ve středověku byla krutě trestána. Ještě v první polovině 20. století byla považována za nemoc a až v druhé polovině 20. století se postoje k homosexualitě změnily.

V Mezinárodní klasifikaci nemocí, která platí v České republice, se uvádí, že homosexualita není chápána jako porucha.

Příčiny tohoto typu sexuální orientace nejsou jasné, někteří za příčinu uvádí genetiku, jiní výchovu a postoj k životu. Za hlavní biologickou příčinu jsou pokládány poruchy v zásobování mozku testosteronem v prenatálním (předporodním) stádiu života.

Psychologických příčin je uváděno hodně. Někteří tvrdí, že homosexuální muži mají často matky, které je k sobě silně poutají.

Self-psychologie zase zdůrazňovala, že u příslušníka téhož pohlaví je snadnější najít pozitivní zrcadlení, tedy potvrzení svých kladných aspektů, než u příslušníka opačného pohlaví.

Další hypotetickou příčinou je neochota převzít společenskou roli danou určitému pohlaví. Samozřejmě jsou to všechno hypotézy a na žádné z těchto teorií se neshodla valná většina.

Dnes víc než dříve mají vědci velikou touhu přijít na to, co činí člověka homosexuálním. Prosazuje se myšlenka, že každý člověk má v sobě velkou homosexuální část, avšak ta je spoutána společností a tím, co je „normální“.

Existují tedy lidé, kteří jsou výlučně homosexuální, ale celý život se chovají výlučně heterosexuálně. Celý svůj život se ochuzují o část jejich přirozenosti jen proto, že na to společnost není úplně připravena. V tomto případě mluvíme z velké části právě o mužích.

Na druhou stranu existují také lidé, kteří jsou heterosexuální, ale nějakou část svého života projevují zájem o jedince stejného pohlaví.

Může je k tomu vést mnoho věcí jako je zvědavost, nuda a nebo také marnotratnost. Láska mezi ženami je nazývaná láskou lesbickou. Gay je označení pro muže, který se netají svou láskou k jinému muži.

Homosexuálové a rodina

Ano, už od pradávna je nám znám primární model rodiny, ale v naší společnosti se toho tolik změnilo a já osobně nevidím problém ani v této změně.

Vědci se už třicet let zabývají tím, jak fungují páry tvořené rodiči stejného pohlaví a přišli na to, že tyto rodiny fungují podobně, jako heterosexuální rodiny.

Je to velice zajímavé, ale láska mezi ženami je více uznávána a přijímána, než láska mezi muži. Mezi ženami také existuje více předstírané homosexuální orientace.

Dnes se dokonce lesbické či bisexuální vztahy považují za moderní, a tomu se některé ženy rády podřizují. Pokud však není homosexualita předstíraná a člověk to tak opravdu cítí, není na něm, aby se přizpůsobil, nýbrž na společnosti, aby to přijala.

Další druhy sexuální orientace

Lidé jsou v mnoha ohledech různí, a to se týká i rozdílů v sexuální orientaci. Sexuální orientace označuje pohlaví (nebo pohlaví), které někoho přitahuje. Každý člověk je jiný, a proto je důležité pochopit a přijmout různé typy sexuální orientace, které existují.

Čtyři nejčastější typy sexuální orientace jsou heterosexualita, homosexualita, bisexualita a asexualita.

Kromě těchto čtyř hlavních typů sexuální orientace existuje také mnoho dalších pohlavních identit a sexuálních orientací. Patří mezi ně pansexualita, polysexualita, demisexualita a další. Je důležité respektovat všechny typy sexuální orientace a genderových identit.

Je také důležité mít na paměti, že sexuální orientace je proměnlivá, což znamená, že se může v průběhu času měnit. Lidé mohou přecházet z jedné orientace do druhé a je důležité tento proces podporovat a mít pro něj pochopení.

Celkově je důležité uvědomovat si, že existují různé typy sexuální orientace a genderových identit, a být ohleduplný a přijímat všechny typy lidí.

Zajímavosti o sexuální orientaci

Sexuální orientace je neuvěřitelně rozmanitý a osobní pojem, který je pro každého jedince jedinečný. Přestože neexistuje žádná univerzální definice toho, co znamená být určité orientace, existují některá obecná fakta, která by měl každý znát.

  • Existují více než jen dvě pohlaví. Dvě nejčastěji uznávaná pohlaví jsou mužské a ženské, ale ve skutečnosti existuje široká škála pohlavních identit, které existují mimo tato dvě označení. Mezi tyto genderové identity patří mimo jiné genderfluid, genderqueer a agender.
  • Sexuální orientace není totéž co genderová identita. Genderová identita je vnitřní pocit jedince o vlastním pohlaví, zatímco sexuální orientace je citová, romantická a sexuální přitažlivost jedince k jiným lidem.
  • Někteří lidé mají asexuální orientaci. Asexualita je sexuální orientace, která se vyznačuje nedostatkem sexuální přitažlivosti k jakémukoli pohlaví. Asexuální lidé mohou přesto pociťovat romantickou přitažlivost k lidem jakéhokoli pohlaví.
  • Existuje spektrum sexuálních orientací. Kinseyho škála je často uváděný nástroj, který pomáhá lidem pochopit škálu sexuálních orientací. Její rozpětí je od 0 (výhradně heterosexuální) do 6 (výhradně homosexuální). Lidé se mohou identifikovat kdekoli na této škále, nebo i mimo ni.
  • Sexuální orientace se může v průběhu času měnit. Není neobvyklé, že se sexuální orientace lidí v průběhu života mění. Může to být způsobeno řadou faktorů, včetně životních zkušeností, hormonálních změn, a dokonce i pouhých osobních preferencí.
  • Sexuální orientace není volba. Je sice pravda, že lidé si mohou vybrat, zda se zapojí do určitých aktivit nebo vztahů, ale sexuální orientaci si vybrat nelze. Je neodmyslitelnou součástí identity člověka.

Z historie sexuální orientace

Historie sexuální orientace je složitá a rozmanitá a je doložena mnoha prameny. Je obtížné určit, kdy se pojem sexuální orientace objevil poprvé, protože se pravděpodobně vyvíjel v průběhu času a v různých kulturách.

Například staří Řekové měli pojem „erastes“ a „eromenos„, který označoval vztahy mezi dospělými muži a dospívajícími chlapci stejného pohlaví. Tento typ vztahu byl považován za přijatelný a dokonce prospěšný, protože se věřilo, že pomáhá mladým chlapcům vyrůst v lepší občany.

Ve středověku byly vztahy mezi osobami stejného pohlaví většinou považovány za hříšné a věřilo se, že zapojení do takových aktivit může vést k věčnému zatracení. Postoj církve k homosexualitě byl tak silný, že vztahy osob stejného pohlaví byly často trestány smrtí.

Tento postoj přetrvával po staletí a teprve v 19. století se začala prosazovat myšlenka, že homosexualita je přirozeným projevem lidské sexuality.

Poprvé byl termín „homosexuálpoužit v roce 1869 v pamfletu, který napsal Karl-Maria Kertbeny. Tento pamflet byl jedním z prvních, který tvrdil, že homosexualita není volbou, ale výsledkem biologie.

Myšlenkou, že homosexualita je vrozená a není volbou, se dále zabýval Sigmund Freud, který tvrdil, že homosexualita je způsobena nesouladem mezi pohlavním pudem a pohlavní identitou.

Ve 20. století vznikly první organizace na ochranu práv homosexuálů, například Mattachine Society a Daughters of Bilitis. Tyto organizace se snažily prosazovat práva LGBT+ osob a zpochybňovat kriminalizaci homosexuality.

Koncem 20. století se začala prosazovat myšlenka sexuální orientace jako spektra. V posledních letech se toto chápání dále rozvíjí a lidé se zasazují o uznání různých pohlaví a sexuálních orientací.

Historie sexuální orientace se stále píše, protože postoje a chápání sexuality se stále vyvíjejí. Přestože bylo v posledních letech dosaženo velkého pokroku, stále je třeba vykonat mnoho práce, aby bylo zajištěno, že všichni lidé budou respektováni a přijímáni bez ohledu na svou sexuální orientaci.

ZDROJE:

Plháková, A. (2003). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.

© 2024 MZ.cz | Nakódoval Leoš Lang