Když tělo neposlouchá: Jak dostat své tělo zpět pod kontrolu

Tiky se často projevují jako opakované mrkání, záškuby obličeje nebo jiné mimovolní pohyby. Nejde však jen o „nervový zvyk“. Tyto trhavé pohyby mohou mít různé příčiny, od stresu a únavy až po neurologické poruchy. V tomto článku se podíváme na to, proč tiky vznikají, jaké mají formy a co můžete udělat, pokud se stanou dlouhodobým problémem.

Shrnutí

Tiky jsou mimovolní, rychlé a opakující se pohyby nebo zvuky, které člověk nemůže vůlí ovládat. Podle délky trvání se rozlišují přechodné tiky, chronické tikové poruchy a Tourettův syndrom, který kombinuje motorické i zvukové tiky.

Tiky vznikají v důsledku poruch nervového systému, genetických faktorů nebo vlivem prostředí. Spouštěči bývají stres, únava, psychické napětí nebo užívání některých léků.

Většina tiků je neškodná a časem ustupuje. Léčba se zaměřuje na zmírnění příznaků.

Tourettův syndrom je chronická neurologická porucha s kombinací motorických a vokálních tiků, často doprovázená ADHD nebo OCD. Má genetický základ, obvykle začíná v dětství a přetrvává po celý život, přesto mohou pacienti při správné terapii vést plnohodnotný život.

Tiky mohou být dědičné a někdy i dočasně „nakažlivé“ v rámci sociální mimiky. Jejich projevy se často zhoršují při stresu a Tourettův syndrom postihuje přibližně jedno procento populace.

Podle nejnovější verze Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10) se tikové poruchy vyznačují mimovolními, rychlými, opakujícími se a nerytmickými pohyby. Tyto projevy mohou být nejen motorické (například záškuby obličeje, ramene či končetin), ale také vokální, kdy se objevují náhlé, bezúčelné zvuky nebo slova. Tiky jsou vůlí neovlivnitelné a nepotlačitelné. V některých situacích lze četnost tiků omezit, ale během stresu nebo po delší době se tiky opět vrací ve své původní četnosti a síle.

Nejčastější projevy tiků

Tiky se dělí podle typu projevu na pohybové (motorické) a zvukové (vokální). Každá z těchto skupin může být dále rozdělena podle složitosti na prosté a komplexní tiky.

Pohybové tiky

Prosté pohybové tiky zahrnují jednoduché pohyby jednotlivých částí těla, nejčastěji obličeje – například mrkání, svírání víček, krčení nosu, vyplazování jazyka nebo záškuby hlavy a končetin.

Komplexní pohybové tiky jsou složitější a často působí záměrně, i když je člověk neovládá. Patří sem například dotýkání se předmětů či lidí, údery, kopy, poskoky, dřepy nebo kotouly.

Zvukové tiky

Podobné dělení platí i pro zvukové tiky. Jednoduché vokální tiky zahrnují posmrkování, odkašlávání, funění, pískání či jiné jednoduché zvuky.
Komplexní zvukové tiky se projevují vyslovováním slov, jejich částí nebo celých vět, často bez logického významu.

Podle obsahu se komplexní vokální tiky dále rozlišují. Nejznámější formou je koproláliemimovolní vykřikování vulgárních či nevhodných slov.

Dělení podle délky trvání

Z lékařského hlediska se tiky hodnotí také podle doby trvání a závažnosti:

  • Přechodná tiková porucha – trvá méně než jeden rok, typicky se projevuje mrkáním, záškuby hlavy nebo obličejovými grimasami.
  • Chronická tiková porucha – trvá déle než rok a může být motorická nebo zvuková. Obvykle se vyznačuje větší složitostí a frekvencí projevů.
  • Kombinovaná tiková porucha (Touretteův syndrom) – představuje nejkomplexnější formu, kdy se současně vyskytují pohybové i zvukové tiky.

Tiky mohou být dočasné a neškodné, ale v některých případech přerůstají v chronické nebo kombinované poruchy, které mohou významně ovlivnit kvalitu života.

Včasná diagnostika a terapie mohou projevy výrazně zmírnit.

Příčiny tikových poruch a jak ovlivňují nervový systém

Příčiny vzniku tikových poruch jsou stejně rozmanité jako jejich projevy. Ve většině případů jde o poruchu nervového systému, která ovlivňuje řízení pohybů a vznik mimovolních reakcí. K nejčastějším příčinám patří vývojové a genetické faktory. Tiky se často objevují u dětí s vývojovými poruchami hybnosti nebo s neurologickými odchylkami, které narušují přenos signálů mezi mozkovými centry.

Ne všechny tiky jsou však vrozené. Sekundární tiky se mohou objevit kdykoli v průběhu života jako důsledek vnějších vlivů. Mezi nejčastější patří užívání návykových látek, dlouhodobé užívání některých léků ovlivňujících mozek, prodělaná encefalitida (zánět mozku), mrtvice, poranění hlavy nebo otrava oxidem uhelnatým.

Výzkumy také ukazují, že na rozvoji tiků se často podílí kombinace genetické predispozice a psychických faktorů. Stres, napětí, únava či nedostatek spánku mohou projevy tiků zhoršovat nebo vyvolat jejich návrat i po delším období klidu. Celkově lze říci, že vznik tikové poruchy bývá výsledkem složité souhry biologických, psychických a vnějších vlivů, které společně ovlivňují citlivou rovnováhu nervového systému.

Možnosti léčby: Jak se léčí tiky

Tiky jsou nečekané a často neovladatelné pohyby nebo zvuky, které mohou potrápit nejen toho, kdo je má, ale i okolí. Dobrou zprávou je, že většina tiků není nebezpečná a časem často sama ustoupí. Jak ale postupovat, když tiky začínají zasahovat do každodenního života?

1. Porozumět tikům a naučit se je zvládat

Nejefektivnějším nástrojem je dnes behaviorální terapie. Jednou z metod je HRT (Habit Reversal Training), která učí tiky „rozpoznat“ a nahradit je méně nápadnými pohyby. Podobně funguje metoda CBIT, která k tomu přidává techniky zvládání stresu a relaxace. Učí tě nejen tiky kontrolovat, ale také s nimi žít bez zbytečného stresu.

2. Léky – jen pokud je to nutné

U mírných tiků léky většinou nejsou potřeba. V těžších případech mohou pomoci léky na snížení intenzity tiků, například nízké dávky některých neuroleptik nebo léky na uklidnění nervového systému. Volba léku je vždy individuální a pod dohledem lékaře.

3. Podpora zvenčí i zevnitř

Porozumění okolí je zásadní, rodina, škola i přátelé hrají velkou roli, protože trpělivost, otevřená komunikace a pozitivní přístup dokážou tiky výrazně zlehčit. Stejně důležitá je péče o vlastní tělo a mysl, protože tiky mají tendenci sílit při únavě, napětí nebo stresu.

Proto pomáhá pravidelný spánek, vyvážená strava a pohyb, například procházky, jóga nebo lehké cvičení, které uvolňují napětí. Účinná je také relaxace a meditace, například dechová cvičení, mindfulness či krátké meditační seance, a techniky zvládání stresu, jako je progresivní svalová relaxace, vizualizace uklidňujících scén nebo krátké odpočinkové pauzy během dne. Kombinace podpory zvenčí a pravidelných relaxačních návyků zevnitř dokáže tiky nejen mírnit, ale často také zlepšit celkovou kvalitu života.

4. Extrémní řešení – chirurgie

V naprosté většině případů tiky neohrožují zdraví a dají se zvládnout terapií a podporou. Vzácně se ale stává, že tiky jsou natolik závažné, že výrazně ztěžují každodenní život. V takových situacích může lékař doporučit hloubkovou stimulaci mozku (DBS). Jedná se o složitý chirurgický zákrok, při kterém jsou do mozku implantovány elektrody, které pomáhají regulovat nervovou aktivitu a snižovat intenzitu tiků. DBS je opravdu krajní možnost a používá se jen u pacientů, u kterých selhaly všechny ostatní formy léčby.

Díky kombinaci behaviorálních technik, podpory okolí a případně medikace je možné snížit jejich dopad na život a získat zpět kontrolu nad každodenními situacemi.

Kam sahá historie nervových tiků?

Historie nervových tiků sahá až do 17. století. První zdokumentované případy nervových tiků popsal francouzský lékař Jean-Baptiste Bénard de La Quintinie v roce 1638. Popsal stav, který nazval „tremblement des nerfs“ (třes nervů), při němž se pacientům třásla hlava, obličej a končetiny.

V 18. a 19. století se tímto stavem zabývali francouzští neurologové Jean-Martin Charcot a Pierre Marie, kteří pro náhlé, přerušované pohyby nervového systému zavedli termín „tiky“. Výzkum Charcota a Marieho položil základy moderního chápání tiků.

Na počátku 20. století učinil německý neurolog Hans Hoffmann velký pokrok v chápání tiků, zejména pokud jde o neurologický základ této poruchy. Navrhl, že tiky jsou způsobeny dysfunkcí bazálních ganglií, což je část mozku, která reguluje pohyb.

Koncem 20. století se další výzkum začal zabývat psychologickými faktory a faktory prostředí, které mohou nervové tiky vyvolat. Bylo zjištěno, že emoční stres a úzkost mohou způsobit zhoršení nervových tiků. Bylo také zjištěno, že některé léky, například ty, které se používají k léčbě ADHD, mohou zvýšit pravděpodobnost vzniku tiků.

V současné době již lépe rozumíme příčinám a způsobům léčby nervových tiků. Možnosti léčby zahrnují kognitivně-behaviorální terapii, léky a změnu životního stylu. Cílem léčby je pomoci člověku zvládat tiky a snížit jejich dopad na každodenní život.

Nervový tik – zajímavosti

  • Nervové tiky mohou být dědičné. Výzkumy ukazují, že někteří lidé mají k tikům genetickou predispozici, což znamená, že pokud jeden z vašich rodičů trpí tikovou poruchou, může být pravděpodobnější, že ji budete mít i vy.
  • Nervové tiky mohou být nakažlivé. Všimli jste si někdy, že když jste v blízkosti někoho s tikem, začnete přebírat stejné pohyby? Říká se tomu „sociální mimika“ a je to skutečný jev. Dobrou zprávou je, že obvykle po několika minutách odezní.
  • Nervové tiky mohou být způsobeny stresem. Stresové události mohou vyvolat tiky u lidí, kteří k nim již mají sklony. Pokud máte sklon k tikům, je důležité najít zdravé způsoby, jak stres a úzkost zvládat.
  • Nervové tiky mohou být příznakem Tourettova syndromu. Tourettův syndrom je neurologická porucha, která se vyznačuje mimovolnými tiky. Postihuje asi jedno procento populace a pokud se neléčí, může způsobovat značné potíže.
  • Nervové tiky lze léčit. I když tiky nelze vždy vyléčit, existuje mnoho léčebných postupů, které je pomáhají zvládat. Ke snížení závažnosti tiků lze použít různé léky, behaviorální terapie a změny životního stylu.

Tourettův syndrom

Tourettův syndrom je neurologická porucha charakterizovaná opakovanými a mimovolními hlasovými a fyzickými tiky. Jedná se o chronické onemocnění, které obvykle začíná v dětství a může být doprovázeno dalšími onemocněními, jako je porucha pozornosti s hyperaktivitou (ADHD), obsedantně kompulzivní porucha (OCD) a poruchy učení.

Tourettův syndrom je poměrně vzácná porucha, která je diagnostikována u méně než 200 000 Američanů. Je pojmenován po francouzském neurologovi Georgesi Gillesi de la Touretteovi, který poruchu poprvé popsal v roce 1885. Příčina Tourettova syndromu není známa, ale předpokládá se, že je genetické povahy a může být dědičná.

Příznaky Tourettova syndromu se u jednotlivých osob liší, ale obecně zahrnují několik motorických tiků, jako je mrkání očima, grimasy v obličeji nebo škubání rukama a nohama.

Hlasové tiky se mohou pohybovat od chrčení, štěkání nebo opakování slov či frází až po složitější vokalizace. Tourettův syndrom může způsobovat i další problémy s chováním, jako je impulzivita, agresivita a hyperaktivita.

Tourettův syndrom je celoživotní onemocnění a neexistuje na něj žádný lék. Léčba obvykle zahrnuje léky na snížení závažnosti tiků a problémů s chováním, jakož i behaviorální terapii a podporu. Pro jedince s Tourettovým syndromem je důležité, aby měli dobrý podpůrný systém, který jim pomůže stav zvládnout.

Život s Tourettovým syndromem může být obtížný, ale při správné léčbě a podpoře mohou jedinci vést plnohodnotný život. Je důležité si uvědomit, že Tourettův syndrom je velmi individuální porucha a zkušenosti každého člověka jsou jedinečné. Je také důležité si uvědomit, že jedinci s Tourettovým syndromem se nijak neliší od ostatních a mělo by se s nimi jednat s respektem a pochopením.

Diskuze (0 komentářů)

Připojte se k diskuzi

Tento článek zatím nikdo nesdílel svým názorem. Buďte první!

© 2025 MZ.cz | Nakódoval Leoš Lang