Zánět středního ucha, odborně otitis media, představuje jedno z nejčastějších onemocnění u dětí, ale nevyhýbá se ani dospělým. Jedná se o zánětlivý proces probíhající v prostoru za bubínkem, který způsobuje bolest ucha, zvýšenou teplotu, dočasné zhoršení sluchu a celkovou nepohodu.
Ačkoli ve většině případů nejde o stav bezprostředně ohrožující zdraví, neléčené či opakující se epizody mohou vést k závažnějším komplikacím. Z tohoto důvodu je vhodné věnovat obtížím pozornost a včas vyhledat odbornou péči. Jak poznat zánět středního ucha? A co pomáhá na zánět středního ucha?
Shrnutí článku
Střední ucho se nachází za ušním bubínkem a je spojeno s horními dýchacími cestami Eustachovou trubicí. Pokud se ucpe nebo je nefunkční, může to vést k hromadění bakterií nebo virů ve středním uchu.
Přestože samotný zánět nakažlivý není, infekční mohou být bakterie nebo viry, které zánět způsobily.
U dospělých tento zdravotní problém není tak častý jako zánět středního ucha u dětí. Projevuje se bolestí ucha a horečkou, problémy se sluchem nebo odtokem tekutiny z ucha.
Pokud se zánětem středního ucha léčba doma nezabere v řádu dní ani po užívání volně prodejných léků, měl by dotyčný bez odkladu navštívit lékaře.
V případě, že ani dosavadní odborná léčba nezabrala, existuje zákrok zvaný myringotomie neboli propíchnutí, aby tekutina vytekla.
Jak vlastně funguje ucho
Aby čtenáři lépe porozuměli vzniku zánětu středního ucha, je vhodné nejprve si stručně vyjasnit, jak je ucho uspořádáno a jakou úlohu jednotlivé části plní. Lidské ucho se skládá ze tří hlavních oddílů: vnějšího ucha, středního ucha a vnitřního ucha. Každá z těchto částí má svou specifickou funkci, a dohromady tvoří promyšlený systém, který umožňuje zachytit a zpracovat zvukové podněty.
Vnější ucho tvoří boltec a zvukovod, které vedou zvuk k bubínku. Bubínek funguje jako membrána, jež se při dopadu zvukových vln rozpohybuje. Tento jemný pohyb následně přechází dále do hloubky ucha.
Za bubínkem se nachází střední ucho, nejzásadnější prostor pro pochopení problematiky tohoto onemocnění. Střední ucho obsahuje tři drobné kůstky: kladívko, kovadlinku a třmínek. Tyto kůstky zesilují a přenášejí vibrace z bubínku směrem k vnitřnímu uchu. Pro správnou funkci však potřebují prostředí s odpovídajícím tlakem vzduchu. K jeho vyrovnávání slouží Eustachova trubice.
Ta spojuje střední ucho s nosohltanem. Tato trubice umožňuje odvod sekretu a vzdušnou ventilaci. Pokud je její činnost narušena, například při infekci dýchacích cest, vzduch se ve středním uchu nemůže volně vyměňovat. Vzniká podtlak, hromadí se tekutina a vytváří se prostředí vhodné pro rozvoj zánětu.
Vnitřní ucho je zodpovědné nejen za sluch, ale také za rovnováhu těla. Obsahuje hlemýžď, v němž se mechanické podněty mění na nervové signály, které putují do mozku. Ačkoli vnitřní ucho není přímo postiženo u běžného zánětu středního ucha, jeho funkce může být sekundárně ovlivněna například tlakem nebo komplikacemi onemocnění.
Správná spolupráce všech tří částí je nezbytná pro kvalitní sluch i celkový komfort. Jakmile se naruší odvod sekretu nebo ventilace středního ucha, tento dostává se tento systém do nerovnováhy. Výsledkem může být bolest v uchu, tlak, porucha sluchu a případný rozvoj infekce.
Typy zánětů středního ucha
Zánět středního ucha není jednotné onemocnění. V klinické praxi se rozlišuje několik forem, které se liší průběhem, příznaky i způsobem léčby. Správné určení typu zánětu je důležité pro volbu terapeutického postupu a pro předcházení dlouhodobým následkům.
1. Akutní zánět středního ucha
Akutní forma patří mezi nejčastější a vzniká zpravidla náhle. Obvykle se objevuje v souvislosti s infekcí horních cest dýchacích. Typické jsou výrazné bolesti ucha, zvýšená teplota, pocit tlaku a někdy i porucha sluchu. U dětí se mohou přidat neklid, podrážděnost a poruchy spánku. Průběh bývá několikadenní, při správné léčbě často dojde k ústupu potíží bez trvalých následků.
2. Chronický zánět středního ucha
Tato forma představuje dlouhodobý nebo opakující se zánět, který může trvat měsíce až roky. Vyskytuje se méně často než akutní varianta, avšak její dopad může být závažnější. Typickým projevem je přetrvávající výtok z ucha, opakované epizody zhoršeného sluchu a někdy i přítomnost perforace bubínku. Častější je chronický zánět středního ucha u dospělých, než u dětí.
3. Sekretorická otitida
Sekretorická otitida, se vyznačuje přítomností tekutiny ve středním uchu bez výrazných známek akutního zánětu. Pacient nemusí udávat bolest v uchu, avšak může pozorovat pocit zalehnutí a zhoršený sluch. Tento stav vzniká nejčastěji po akutním zánětu nebo při dlouhodobé dysfunkci Eustachovy trubice, například při alergické rýmě či zvětšené nosní mandli.
Každá forma zánětu středního ucha vyžaduje specifický přístup. Zatímco akutní zánět často řeší klidový režim, analgetika a někdy antibiotika, chronické a sekretorické formy mohou vyžadovat dlouhodobé sledování, podpůrnou léčbu či chirurgické řešení.

Příznaky zánětu středního ucha
Pro včasné rozpoznání zánětu středního ucha je zásadní vědět, jak poznat zánět středního ucha. Projevy mohou být různě intenzivní podle věku pacienta, typu zánětu i celkového zdravotního stavu. Nejčastěji se však jedná o kombinaci bolesti, teploty a poruchy sluchu. Vzhledem k tomu, že postihuje především děti, je důležité věnovat pozornost i nepřímým signálům, které malí pacienti nemusejí umět popsat.
1. Bolest ucha
Bolest ucha je nejčastějším a zároveň nejvýraznějším příznakem. Pacienti ji popisují jako tlak, pulzování nebo ostrou bolest v uchu. Bolest se často zhoršuje v noci, kdy dochází ke zvýšenému prokrvení sliznice a změnám tlaku ve středním uchu. U dětí se může projevovat pláčem, podrážděností nebo snahou sahat si na bolavé ucho.
2. Zvýšená tělesná teplota
Teplota je častým průvodním jevem, zejména u akutního zánětu. Může dosahovat vysokých hodnot, což u dětí někdy vede k celkové schvácenosti a nechutenství. Ne každá epizoda však musí být spojena s horečkou; u chronického zánětu středního ucha u dospělých může teplota zcela chybět.
3. Zhoršení sluchu
Zánětlivý proces a přítomnost tekutiny za bubínkem narušují přenos zvuku. Pacienti pak mohou popisovat pocit zalehnutí, tlaku nebo sníženého sluchu. U dětí si rodiče často všimnou, že dítě zvyšuje hlasitost televize nebo se zdá být „zamyšlené“, i když ve skutečnosti hůře slyší.
4. Výtok z ucha
V případě perforace bubínku se může objevit výtok z ucha, který bývá čirý, hlenovitý nebo hnisavý. Přítomnost výtoku často paradoxně vede k úlevě od bolesti, protože tlak ve středním uchu klesne. Hnis v uchu, ale i čirý výtok, je vždy signálem k lékařskému vyšetření.
Další doprovodné projevy
Kromě hlavních příznaků se může objevit:
- bolest hlavy
- pocit tlaku v oblasti čelisti nebo spánků
- nechutenství
- zvracení, zejména u malých dětí
- únava a celková slabost
U kojenců a batolat je diagnostika náročnější, jelikož své obtíže neumí popsat. Typickými projevy bývají:
- neobvyklý pláč a neklid
- poruchy spánku
- odmítání jídla a pití
- časté tření nebo tahání za ucho
- zhoršení reakcí na zvuk
Pozorné sledování těchto příznaků umožňuje včasné rozpoznání onemocnění a zahájení odpovídající léčby. I když některé projevy mohou připomínat běžné nachlazení, náhlá bolest ucha, poruchy sluchu nebo výtok z ucha by měly být vždy důvodem k odbornému vyšetření.

Zánět ucha – kdy na pohotovost?
Jiná častá otázka u tohoto problému zní: má-li někdo zánět ucha, kdy na pohotovost? Pokud u zánětu ucha léčba doma nezabere do několika dní, měl by dotyčný vyhledat lékařskou pomoc.
V tomto případě se jedná o silnou bolest, která se nelepší ani při užívání volně prodejných léků, nebo pokud se objeví horečka, odtok z ucha a příznaky přetrvávají déle než několik dní. Lékař může stanovit správnou diagnózu a doporučit vhodnou léčbu.
Příčiny zánětu středního ucha
Zánět středního ucha vzniká nejčastěji na podkladě infekce, která se dostane do prostoru za bubínek, případně zde vznikne v důsledku porušené ventilace a odtoku sekretu. Pochopení příčin umožňuje nejen nastavit vhodnou léčbu, ale také přijmout preventivní opatření a tím snížit riziko opakovaných potíží.
1. Virové a bakteriální infekce
Zánět středního ucha bývá často komplikací akutní infekce horních cest dýchacích. Viry způsobují otok a zhoršují průchodnost Eustachovy trubice, což vede k hromadění tekutiny ve středním uchu. Následně se mohou přidat bakterie, které způsobí hnisavý zánět. Nejčastějšími původci bakteriální infekce jsou Streptococcus pneumoniae, Haemophilus influenzae a Moraxella catarrhalis.
2. Dysfunkce Eustachovy trubice
Eustachova trubice zajišťuje ventilaci středního ucha a odvod sekretu do nosohltanu. Pokud její funkce selže, vzniká podtlak a hromadí se tekutina, která představuje vhodné prostředí pro růst mikroorganismů. U dětí je tato struktura kratší, užší a snadněji se uzavírá, což vysvětluje jejich vyšší náchylnost.
3. Vliv horních cest dýchacích
Nachlazení, chřipka, záněty nosohltanu a zvětšená nosní mandle představují hlavní rizikové faktory. Zvětšená nosní mandle může mechanicky bránit správné ventilaci a odtoku sekretu, a tím podporovat opakované záněty. U menších dětí jde o častý a významný faktor.
4. Alergie
Alergická rýma a další alergické projevy mohou způsobit otok sliznic v oblasti nosohltanu a Eustachovy trubice. Tato situace může vést k zadržení tekutiny ve středním uchu bez přítomnosti akutního zánětu, ale časem může dojít k rozvoji infekce.
5. Imunitní systém
Nedostatečně vyvinutý imunitní systém u dětí nebo oslabení imunity například v důsledku chronického onemocnění či nedostatku vitamínů může zvyšovat náchylnost k infekcím. Kojení naopak poskytuje ochranné látky, které snižují riziko vzniku zánětu, zatímco krmení z láhve vleže může riziko zvyšovat.
6. Vnější faktory
Některé vnější vlivy mohou přispívat k rozvoji onemocnění. Patří sem pobyt v prostředí s tabákovým kouřem, změny tlaku například při létání nebo potápění (známá bolest ucha po potápění) a také roční období, kdy se častěji vyskytují respirační infekce, zejména podzim a zima.
Léčba zánětu středního ucha
Léčba zánětu středního ucha doma se odvíjí od typu onemocnění, jeho závažnosti, věku pacienta a doprovodných příznaků. Cílem terapie je zmírnit bolest, podpořit hojení, odstranit infekci, pokud je přítomna, a zabránit rozvoji komplikací.
Symptomatická léčba
U většiny akutních případů je základem léčby tlumení bolesti a horečky. Používají se běžně dostupná analgetika a antipyretika, například paracetamol nebo ibuprofen, která pomáhají zmírnit bolest a zlepšují celkový komfort pacienta. Vhodné je také zajistit dostatečný příjem tekutin a klidový režim. U dětí může být pro úlevu od bolesti přínosná poloha s mírně zvýšenou horní polovinou těla.
Součástí podpůrné terapie bývají nosní kapky nebo spreje s dekongestivním účinkem, případně solné roztoky ke snížení otoku nosní sliznice a ke zlepšení průchodnosti Eustachovy trubice. Tyto preparáty je však vhodné používat jen krátkodobě, aby nedošlo k nežádoucímu podráždění nebo vzniku návyku.
Antibiotická léčba
Antibiotika nejsou potřebná u každého pacienta. V případě lehčího průběhu, zejména u dětí starších dvou let a u dospělých, lze často zvolit přístup tzv. „watchful waiting“, tedy sledování vývoje stavu bez okamžitého nasazení antibiotik. Pokud se však příznaky zhoršují, přetrvávají déle než 48 až 72 hodin, případně se jedná o malé děti, pacienty s oslabenou imunitou nebo o závažnější průběh, jsou antibiotika indikována. Nejčastěji se podává amoxicilin nebo kombinace amoxicilinu s kyselinou klavulanovou.
Chirurgická léčba
Pokud je přítomen výrazný tlak a bolest a léčba nezabírá, může lékař provést paracentézu, tedy drobný zákrok, při němž se jemně nařízne bubínek a umožní odtok sekretu ze středního ucha. Tento výkon obvykle vede k rychlé úlevě od bolesti a usnadnění hojení.
U opakovaných nebo dlouhodobých zánětů, zejména u sekretorické formy, se někdy přistupuje k zavedení ventilačních trubiček. Tyto malé trubičky se umístí do bubínku, aby zajišťovaly dlouhodobou ventilaci středního ucha a odvod sekretu. U dětí se tento zákrok často kombinuje s odstraněním zvětšené nosní mandle, pokud ta přispívá k obtížím.
Co se nedoporučuje
Běžnou chybou je aplikace starších domácích ušních kapek bez doporučení lékaře nebo zahřívání ucha v situacích, kdy může být přítomen hnis v uchu. Rovněž není vhodné zkoušet mechanicky uvolňovat sekret či používat nevhodné předměty k čištění ucha. Samostatné podávání antibiotik bez odborného posouzení může vést k nesprávné léčbě a vzniku rezistence.

Co pomáhá na zánět středního ucha
Léčba zánětu středního ucha doma má za cíl především zmírnit bolest, podpořit odtok sekretu a zvýšit komfort pacienta. Nejde o náhradu lékařské léčby, ale o doplňující opatření, která mohou průběh onemocnění ulehčit.
1. Teplý suchý obklad
Co pomáhá na zánět středního ucha, je mírné teplo, které může pomoci uvolnit tlak a zmírnit bolest. Lze použít nahřátý ručník, termofor nebo nahřívací polštářek, přiložený na bolavé ucho na několik minut. Teplo by mělo být jemné, nikoli horké, aby nedošlo k podráždění pokožky. U hnisavého výtoku z ucha se teplé obklady nedoporučují.
2. Nosní spreje a výplach nosu
Podpora nosní průchodnosti pomáhá uvolnit Eustachovu trubici. Vhodné je použití solných roztoků či mořské vody, které zvlhčují sliznici. Krátkodobé použití dekongestivních sprejů může ulevit při výrazném ucpání nosu, avšak neměly by se používat déle než několik dní.
3. Dostatek tekutin a odpočinek
Pitný režim podporuje správnou hydrataci sliznic a odpočinek dává tělu prostor k boji s infekcí. Teplé nápoje mohou subjektivně ulevit od nepříjemných pocitů v oblasti nosohltanu.
4. Zvýšená poloha hlavy
Spánek a odpočinek s mírně zvednutou horní částí těla může pomoci zmírnit tlak v uchu a usnadnit dýchání, zejména u dětí.
5. Vyhýbání se kouři a prašnému prostředí
Dráždivé látky mohou zhoršovat otok sliznic a zpomalovat hojení. Čisté prostředí a čerstvý vzduch pomáhají tělu zotavit se rychleji.
Zánět středního ucha u dětí
U dětí je zánět středního ucha obzvláště častý. Přibližně 75 % dětí prodělá alespoň jednu epizodu akutního zánětu středního ucha do 3 let věku.
Důvodem je to, že děti mají kratší a vodorovnější Eustachovy trubice, které spojují střední ucho s nosem a pomáhají regulovat tlak vzduchu v uchu. Když se tyto trubice ucpou, obvykle v důsledku nachlazení nebo alergie, může to vést ke vzniku zánětu středního ucha.
Příznaky zánětu středního ucha u dětí mohou zahrnovat bolest ucha, horečku, podrážděnost, potíže se sluchem a odtok tekutiny z ucha. Obecně se vyplatí vědět, jak srazit teplotu, jak se zbavit únavy a chřipky, o únavě v hlavní roli, o chronickém únavovém syndromu a o migréně.
Pokud se zánět středního ucha u dětí neléčí, může vést ke komplikacím, jako je ztráta sluchu, opoždění řeči a dokonce poškození ušního bubínku. Léčba obvykle zahrnuje antibiotika na bakteriální infekce, léky proti bolesti a případně odtok tekutiny z ucha.

Zánět středního ucha u dospělých
Zánět středního ucha u dospělých je méně častý. Přesto se může vyskytnout, zejména u osob s oslabeným imunitním systémem nebo základním onemocněním. U dospělých jsou pro zánět středního ucha příznaky podobné jako u dětí a mohou navíc zahrnovat závratě, nevolnost a pocit plnosti v uchu.
U dospělých se zánětem středního ucha léčba zahrnuje podobný postup jako u dětí, kdy se na bakteriální infekce předepisují antibiotika a na zmírnění příznaků léky proti bolesti.
Správné hygienické návyky, jako je pravidelné mytí rukou a vyhýbání se pasivnímu kouření, mohou pomoci snížit riziko infekce. Jako prevence zánětu středního ucha u dospělých může pomoci i očkování proti nemocem, např. proti chřipce a zápalu plic.
Diskuze (0 komentářů)
Připojte se k diskuzi
Tento článek zatím nikdo nesdílel svým názorem. Buďte první!







