Život s poruchou osobnosti – smíšenou, anxiózní, schizoidní

Poruchy osobnosti patří k nejkomplexnějším oblastem duševního zdraví, neboť zasahují samotné jádro lidské bytosti. Život s tímto typem zátěže zahrnuje neustálou konfrontaci mezi vnitřním nastavením a vnějšími nároky společnosti. Jak se postavit k poruchám osobnosti? Co to vlastně znamená, že někdo trpí poruchou osobnosti?

Poruchy osobnosti jsou duševní poruchy, které mohou ovlivňovat myšlení, chování a vztahy člověka. Tyto stavy způsobují, že jedinec má potíže s fungováním v každodenním životě a s přizpůsobením se mu. Nezmizí samy od sebe a k účinné léčbě je obvykle zapotřebí odborná pomoc.

V dnešní době se běžně používají dva celosvětově uznávané systémy klasifikace duševních nemocí. 

Podle prvního z nich jsou poruchy osobnosti „hluboce zakořeněné a trvalé vzorce chování, ukazující neměnnou odpověď na širokou škálu osobních a sociálních situací“ (MKN-10). 

Druhý systém poskytuje odlišnou definici. Poruchu osobnosti zde nalezneme vysvětlenou jako „přetrvávající vzorec prožívání a chování, který se významně odlišuje od očekávání v kultuře, ve které jedinec žije“ (DSM-IV).

Co jsou poruchy osobnosti?

Poruchy osobnosti představují skupinu duševních onemocnění, která se vyznačují hluboce zakořeněnými, nepružnými a maladaptivními vzorci chování a prožívání. Tyto vzorce se obvykle projevují již v dospívání nebo rané dospělosti a významně se odchylují od očekávání dané kultury.

Na rozdíl od jiných psychických potíží (např. deprese), které mohou být dočasné, jsou poruchy osobnosti stabilní v čase a projevují se ve všech oblastech života – od vztahů přes práci až po vnímání sebe sama.

Mezi nejčastěji diagnostikované poruchy osobnosti patří hraniční porucha osobnosti, anxiózní porucha osobnosti, obsesivně-kompulzivní porucha osobnosti a antisociální porucha osobnosti. Naopak například schizoidní porucha osobnosti nebo narcistická porucha osobnosti patří mezi ty méně časté.

Klasifikace poruch osobnosti

V psychiatrii (dle MKN-10 nebo DSM-5) se poruchy osobnosti rozdělují do tří hlavních skupin, nazývaných klastry, na základě podobných projevů:

Klastr A: Podivínské a excentrické typy

Pro tyto osoby je typické sociální stažení a narušené vnímání reality.

• Paranoidní porucha osobnosti: Nadměrná nedůvěřivost, sklon k podezíravosti a interpretace neutrálních činů druhých jako nepřátelských.
• Schizoidní porucha osobnosti: Citový chlad, nezájem o sociální vztahy a preference samotářských aktivit.
• Schizotypní porucha osobnosti: Zvláštnosti v myšlení (např. magické myšlení), excentrické chování a potíže v blízkých vztazích.

Klastr B: Dramatické, emociální a nestálé typy

Tato skupina je charakteristická problémy s regulací emocí a impulzivitou.

• Hraniční porucha osobnosti (BPD): Emoční nestabilita, strach z opuštění, pocit vnitřní prázdnoty a sebepoškozující chování.
• Narcistická porucha osobnosti: Potřeba obdivu, nedostatek empatie a grandiózní představa o vlastní důležitosti.
• Antisociální (disociální) porucha osobnosti: Porušování práv druhých, nedostatek svědomí, neschopnost pociťovat vinu a sklon k agresivitě.
• Histriónská porucha osobnosti: Nadměrná snaha být středem pozornosti, teatrálnost a mělká emocionalita.

Klastr C: Úzkostné a ustrašené typy

Lidé v této skupině trpí vysokou mírou vnitřního strachu a nejistoty.

• Vyhýbavá porucha osobnosti: Extrémní plachost, pocity méněcennosti a strach z odmítnutí, který vede k izolaci.
• Závislá porucha osobnosti: Nadměrná potřeba péče, potíže s rozhodováním a podřizování se druhým ze strachu ze samoty.
• Anankastická (obsedantně-kompulzivní) porucha osobnosti: Perfekcionismus, rigidita, nadměrná kontrola a důraz na pravidla na úkor efektivity.

Kromě těchto specifických poruch osobnosti MKN-10 rozlišuje ještě smíšené poruchy osobnosti a trvalé změny osobnosti. Všechny jsou poměrně stabilní a ovlivňují různé oblasti chování psychologického fungování. Často jsou navíc sdruženy s různým stupněm subjektivní tísně a narušení sociálního výkonu.

Příčiny a projevy poruch osobnosti

Příčin vzniku poruch osobnosti je několik. Velmi často se také stává, že jedna porucha osobnosti může mít několik možných příčin nebo vznikla za společného působení více příčin najednou. 

Mezi nejčastější důvody onemocnění patří genetické, biologické, kulturní a sociální vlivy. Většina poruch osobnosti se projevuje již během dětství nebo dospívání a v různé intenzitě u jedince přetrvávají po celý jeho život. Některé poruchy osobnosti se mohou vytvořit až v průběhu života vlivem negativních sociálních vlivů.

Mezi diagnostická kritéria poruch osobnosti patří například trvalé a nápadné projevy nestability v interpersonálních vztazích, sebehodnocení, emocích či kontrole impulzů. Tyto projevy můžeme pozorovat už od dětství po celý život pacienta. 

Dále se v různé míře vyskytují další typické projevy poruch osobnosti:

• snaha vyhnout se odmítnutí
• poruchy identity
• impulzivní sebepoškozující chování
• sebevražedné sklony
• chronické pocity prázdnoty
• vztahovačné představy
• halucinace
• neodůvodněné pocity stresu
• ztráta kontroly nad hněvem
• přílišná agrese

Porucha osobnosti může ovlivnit vztahy, vzdělání, sebepojetí a kariéru jedince. Pokud se porucha osobnosti neléčí, může způsobit intenzivní emoční strádání a vážné problémy v celkovém fungování. 

Smíšená porucha osobnosti

Smíšená porucha osobnosti je typ poruchy osobnosti, který se vyznačuje tím, že pacient vykazuje projevy více než jedné poruchy osobnosti, avšak žádná z jednotlivých poruch není natolik dominantní, aby byla diagnostikována samostatně. Tato diagnóza bývá stanovena v případech, kdy na základě projevů není možné přesně určit konkrétní poruchu.

Hlavní metodou léčby smíšené poruchy osobnosti je psychoterapie (např. kognitivně-behaviorální nebo dialektická terapie). Někdy lékaři pacientům nasazují medikaci pro snazší zvládání symptomů, jako je deprese, úzkost, či impulzivní chování. Léčba bývá komplexní a často vyžaduje dlouhodobou spolupráci s odborníky.

Emočně nestabilní porucha osobnosti

Emočně nestabilní porucha osobnosti je typ poruchy osobnosti, při které člověk silně kolísá v náladách, impulzivně reaguje a má nestabilní mezilidské vztahy. Bývají rozlišovány její dvě formy:

• Impulzivní typ – hlavní projevy jsou impulzivní chování, výbuchy hněvu, rizikové činnosti
• Hraniční typ – kombinace impulzivity s nestabilitou nálad, vztahů a sebeobrazu

Mezi příznaky emočně nestabilní poruchy osobnosti patří silné emoční výkyvy, rychlé přechody mezi smutkem, hněvem a úzkostí a impulzivní chování, které může zahrnovat i rizikové jednání a sebepoškozování. Kromě toho patří mezi příznaky emočně nestabilní poruchy osobnosti i nestabilní vztahy a chronický pocit prázdnoty a vnitřní nejistoty, strach z opuštění.

Léčba je dlouhodobá a stav se dá významně zlepšit psychoterapií a farmakoterapií, která může být využita pro zvládání doprovodné deprese, úzkosti nebo impulzivity.

Závislá porucha osobnosti

Závislá porucha osobnosti se vyznačuje silnou potřebou péče od ostatních, která vede k submisivnímu chování a strachu z odloučení. Jedinci trpící touto poruchou mají potíže s každodenním rozhodováním, nízkou sebedůvěru a neustále potřebují být podporováni a ujišťováni od ostatních. Často zanedbávají své potřeby a podřizují se druhým.

Příčinou může být kombinace vrozených osobnostních rysů, například zvýšená úzkostnost, a raných zkušeností, např. nadměrná ochrana, zanedbávání od rodičů či neustálé rozhodování za dítě. Často se rozvíjí v prostředí, kde byla u dítěte potlačena samostatnost a autonomie.

Léčba je dlouhodobá a zaměřuje se na posílení samostatnosti a schopnosti zvládat životní rozhodnutí. Opět i zde je důležitá psychoterapie v kombinaci s medikamenty, které mohou tišit nežádoucí doprovodné příznaky.

Anxiózní porucha osobnosti

Anxiózní (vyhýbavá) porucha osobnosti je duševní stav charakterizovaný celoživotním vzorcem sociální inhibice, pocity méněcennosti a extrémní citlivostí na negativní hodnocení. Ačkoliv tito lidé touží po blízkých vztazích a společenském kontaktu, jejich strach z odmítnutí je natolik paralyzující, že se mu raději vyhýbají.

Na rozdíl od běžné trémy nebo sociální fobie, které mohou být situační, je anxiózní porucha osobnosti hluboce integrovaná do identity člověka a ovlivňuje téměř všechna jeho rozhodnutí. Člověk se vnímá jako společensky neschopný, neatraktivní nebo podřadný ve srovnání s ostatními.

Klíčová je zejména kognitivně-behaviorální terapie (KBT), která se zaměřuje na identifikaci negativních myšlenkových vzorců a postupné vystavování se obávaným situacím. Pomáhá také nácvik sociálních dovedností.

Schizoidní porucha osobnosti

Schizoidní porucha osobnosti je stav charakterizovaný dlouhodobým odtažitým vztahem k sociálním vazbám a omezeným rozsahem emocí v mezilidském kontaktu. Na rozdíl od mnoha jiných poruch, kde jedinec trpí úzkostí nebo touhou po přijetí, schizoidní jedinec obvykle pociťuje upřímný nezájem o blízké vztahy a dává přednost vnitřnímu světu.

Jedinec nevyhledává ani si neužívá blízké vztahy, a to včetně příslušnosti k rodině. Často se zdá, že mu samota vyhovuje a společenské konvence jsou mu lhostejné. Člověk s touto poruchou jen zřídka projevuje silné emoce, jako je hněv, radost nebo smutek.

Absence vnějších vztahů je často kompenzována rozvinutou fantazií, denním sněním a složitými vnitřními koncepty, které však jedinec nesdílí.

Léčba poruch osobnosti

Lidé trpící poruchou osobnosti jsou si svojí odlišností vědomi, avšak nepokládají ji za problematickou. Často dokonce ani nevidí problém v sobě, nýbrž v ostatních lidech, kterými jsou obklopeni. Obvykle se k poruchám osobnosti přidruží i další patologické chování (sebevražedné tendence, drogová nebo alkoholová závislost a další). V takových případech pak pacienti, kteří vyhledají odbornou pomoc, nestojí o trvalou změnu svých osobnostních rysů, nýbrž pouze o vyřešení aktuálních problémů.

Základem každé léčby je tedy uvědomění si problému a návštěva odborníka (psychologa, psychoterapeuta, psychiatra). Léčba je často problémová a zdlouhavá. Poruchy osobnosti jsou považovány za obtížně léčitelné a ke zlepšení dochází relativně pomalu. Jednotlivé případy se však liší v závislosti na pacientovi a dané poruše osobnosti.

Léčba často zahrnuje kombinaci behaviorálních terapií, kognitivně-behaviorální terapie a léků. Je důležité, aby se jedincům trpícím těmito poruchami dostalo léčby od odborníka, aby měli šanci na úspěšné dlouhodobé výsledky.

Jak se žije s poruchou osobnosti

Život s poruchou osobnosti může být náročný, protože člověk se někdy může cítit rozporuplně a zahlcen vlastními myšlenkami, chováním a emocemi. Zároveň se lidé s poruchou osobnosti mohou naučit dělat pozitivní pokroky a vést plnohodnotný život.

Klíčem ke zvládnutí poruchy osobnosti je lépe jí porozumět. To může lidem pomoci naučit se zdravým způsobům, jak se s obtížemi spojenými s poruchou osobnosti vyrovnat. Lidé by se měli snažit praktikovat péči o sebe a stanovit si realistické cíle. Kromě toho by lidé měli praktikovat všímavost a uplatňovat techniky snižování stresu. 

Dalším důležitým krokem při zvládání poruchy osobnosti je otevřený a upřímný rozhovor s licencovaným odborníkem na duševní zdraví, například psychologem nebo psychiatrem. 

Odborníci na duševní zdraví mohou pomoci diagnostikovat konkrétní poruchu osobnosti, poskytnout vzdělávací zdroje, vypracovat vhodný léčebný plán a dokonce nabídnout poradenství ohledně změny životního stylu. 

Terapeut navíc může klientům poskytnout bezpečný prostor pro diskusi o jejich pocitech a pomoci jim najít pozitivní dovednosti pro zvládání situace.

Kromě toho mohou být pro lidi s poruchou osobnosti neocenitelné podpůrné sítě. Podpora ze strany rodiny, přátel a skupin lidí s podobnými zkušenostmi může poskytnout vedení a emocionální podporu. Podpůrné sítě slouží k tomu, aby lidem připomínaly, že nejsou sami a že existují lidé, kteří mohou jejich prožitky pochopit.

V neposlední řadě je při životě s poruchou osobnosti zásadní sebepřijetí. S poruchou osobnosti může být obtížné přijmout sám sebe, a proto je třeba, aby se lidé naučili soucítit a být trpěliví sami k sobě. 

Sebepřijetí znamená naučit se přijímat všechny aspekty své identity. To zahrnuje vědomí, že myšlenky, emoce a chování člověka jsou platné, i když je těžké je pochopit. Díky porozumění a péči o sebe mohou lidé s poruchami osobnosti budovat smysluplný a naplněný život.