Život se schizoidní poruchou: rozpoznání a cesta k lepšímu fungování

Schizoidní porucha osobnosti patří mezi méně známé, ale významné psychické poruchy, které zásadně ovlivňují způsob, jakým člověk prožívá svět kolem sebe. Typickým rysem je uzavírání se do vlastního vnitřního světa a nezájem o mezilidské vztahy. Tento článek popisuje, jaké jsou příznaky schizoidní poruchy osobnosti, proč vzniká, jak se liší od jiných podobných diagnóz a jaké jsou současné možnosti léčby a terapie.

Na rozdíl od běžné potřeby samoty, kterou občas cítí každý, je schizoidní porucha osobnosti dlouhodobým a hlubokým vzorcem chování, který ovlivňuje vztahy, práci i každodenní fungování. Pochopení jejích příznaků a projevů je klíčové nejen pro diagnostiku, ale i pro lepší podporu lidí, kteří s ní žijí.

Schizoidní porucha osobnosti: Uzavření lidé ve světě emocí

Jedinci se schizoidní poruchou osobnosti (SPD) zřídka vyhledávají sociální aktivity nebo se jich aktivně účastní, a to i v případě, že je to v jejich vlastním zájmu. Často se zdá, že jim chybí schopnost nebo motivace navazovat kontakty s ostatními, raději zůstávají odtažití a asociální a mají jen málo blízkých vztahů, pokud vůbec nějaké.

Charakteristické znaky schizoidní poruchy osobnosti

Lidé se schizoidní poruchou osobnosti často působí odtažitě a emocionálně chladně. Jejich chování může být pro okolí matoucí, protože často nevykazují typické emoční reakce, které by se očekávaly v běžných mezilidských situacích.

Mezi hlavní projevy patří:

1. Výrazný nezájem o mezilidské vztahy
Jedinci s touto poruchou mají jen málo blízkých vztahů a často se aktivně vyhýbají kontaktům s ostatními. Nevyhledávají přátelství ani romantické vazby a nemají potřebu společenského uznání. Jejich preference pro samotu je často hluboce zakořeněná a mnozí cítí spíše úlevu než osamělost, když jsou sami.

2. Sociální izolace
Schizoidní jedinci se vyhýbají společenským situacím, kde by se museli více otevírat nebo projevovat emoce. Jejich volba samoty není vždy negativní, často se cítí pohodlněji, když jsou mimo sociální tlak a očekávání. Tato izolace však může vést k nedorozuměním s okolím, které jejich chování často vnímá jako lhostejné nebo odtažité.

4. Uzavřené chování a omezená interakce
Osoby působí často rezervovaně, málo komunikují a vyhýbají se očnímu kontaktu. Mohou vypadat, že jsou “odpojeni” od prostředí a nereagují tak, jak by ostatní očekávali. Jejich schopnost číst sociální signály a adekvátně na ně reagovat bývá omezená, což může vést k dalšímu odcizení od ostatních.

5. Omezená schopnost prožívat radost a uspokojení
Schizoidní jedinci často nevykazují nadšení z běžných radostí života, jako jsou koníčky, společenské události nebo úspěchy. Jejich zájmy bývají často izolované a introspektivní a mohou se věnovat čtení, psaní nebo technickým či kreativním aktivitám, které nevyžadují sociální interakci.

6. Potíže s projevováním emocí a empatií
Kromě omezené emoční reakce mohou mít lidé potíže s porozuměním a vyjádřením empatie. I když mohou chápat pocity druhých na intelektuální úrovni, často je nedokážou adekvátně sdílet nebo reagovat emocionálně.

Tento vzorec chování může způsobovat nedorozumění s okolím a pocit izolace, zároveň ale odráží stabilní osobnostní rys, který se vyvíjí v průběhu života a je ovlivněn kombinací biologických i sociálních faktorů.

Chování lidí se schizoidní poruchou osobnosti

Projevy schizoidní poruchy osobnosti se odrážejí i v citové oblasti, jedinci mají problém s prožíváním radosti a vyjadřováním svých aktuálních pocitů, často se projevuje lhostejnost ke kritice či pochvale a celkově k projevům ostatních lidí.
Omezení se objevují i v citové rovině, kdy jedinci mají problém s prožíváním radosti a všeobecně vyjadřováním jejich aktuálního citového rozpoložení. Dále se objevuje lhostejnost ke kritice, pochvale a celkově k projevům ostatních lidí. Utíkání před okolním světem a uzavírání do svého vlastního nitra s sebou často přináší i pocity deprese a osobní tísně.

Téměř všichni touží po chvílích samoty. Někteří častěji, jiní méně. To však neznamená, že je něco v nepořádku. K diagnostikování schizoidní poruchy osobnosti musí jedinec vykazovat více typických projevů, než jen občasné upřednostnění vlastního světa před společností ostatních.

Uzavřený svět mysli: schizoidní porucha osobnosti a jiné psychické poruchy

Záměna s jinými psychickými poruchami je velmi častá , protože některé její rysy, jako sociální odtažitost nebo preference samoty, se mohou jevit podobně jako u jiných onemocnění. Proto je velmi důležité porozumět specifickým odlišnostem schizoidní poruchy osobnosti, aby bylo možné ji správně diagnostikovat a odlišit od jiných psychických stavů.

Jak se liší od jiných psychických poruch?

• Bipolární porucha: Lidé s bipolární poruchou procházejí výraznými výkyvy nálad, střídají období mánie, kdy mohou být nadměrně aktivní, společensky otevření nebo impulzivní, s obdobími deprese, kdy se cítí smutní, vyčerpaní a nezainteresovaní o okolní svět. Naproti tomu u SPD chybí takové intenzivní kolísání nálad a jedinec zůstává většinou emočně rezervovaný a odtažitý, bez výrazných projevů nadšení či depresivní ztráty zájmu.

• Obsedantně-kompulzivní porucha osobnosti (OCPD) se projevuje především perfekcionismem, silnou potřebou kontroly nad sebou i okolím a rigidními návyky. Jedinec často hodnotí své činy podle striktních standardů a může být posedlý pořádkem a organizací.

• Posttraumatická stresová porucha (PTSD) je charakterizována přítomností opakujících se traumatických vzpomínek, nočních můr, zvýšené úzkosti a hyperreaktivity na stresové podněty. Lidé s touto poruchou se často vyhýbají situacím, které jim připomínají traumatickou zkušenost.

• Autismus v dospělosti: Některé charakteristiky autismu, například sociální rezervovanost, potíže s navazováním vztahů nebo preference rutinního chování, mohou povrchově připomínat SPD. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že u autismu jde často o vrozenou odlišnost ve způsobu vnímání a zpracování sociálních podnětů.

• Sociální fobie: Lidé se sociální fobií se vyhýbají sociálním situacím především z obavy z hodnocení, kritiky nebo odmítnutí. Jejich odtažité chování je motivováno strachem a úzkostí z negativního posouzení okolí.

Proto je velmi důležité porozumět specifickým odlišnostem schizoidní poruchy osobnosti, aby bylo možné ji správně diagnostikovat a odlišit od jiných psychických stavů.

Proč se schizoidní porucha často mylně považuje za schizofrenii?

Schizoidní porucha osobnosti je někdy mylně zaměňována za schizofrenii, protože obě poruchy mohou zahrnovat sociální stažení a odtažitost. Na první pohled může jedinec s SPD působit odpojeně od reality, uzavřeně a emočně rezervovaně, což může vyvolat dojem psychotických příznaků.

Hlavní rozdíl spočívá v tom, že SPD zachovává kontakt s realitou, ačkoli se jedinec vyhýbá interakcím a projevuje omezené emoční reakce. Naproti tomu schizofrenie je psychotická porucha, kde dochází k výraznému narušení reality, halucinacím, bludům, dezorganizovanému myšlení a někdy i chaotickému chování. Sociální izolace u schizofrenie je často doprovázena těmito psychotickými symptomy, zatímco u SPD je izolace trvalým osobnostním rysem a není spojena s psychózou.

Lidé se schizoidní poruchou osobnosti vykazují emoční chlad při zachování logického a konzistentního myšlení, rozlišují mezi fantazií a realitou a jejich stav je stabilní a dlouhodobý, zatímco u schizofrenie může být emoční projev neadekvátní, myšlení dezorganizované, jedinci prožívají bludy či halucinace a onemocnění probíhá v epizodách psychotického zhoršení střídajících se s obdobími relativní stability.

Proto je při diagnostice klíčové pečlivě sledovat, zda jsou přítomny psychotické příznaky, nebo zda jde spíše o trvalou odtažitost a preference samoty, typickou pro schizoidní poruchu osobnosti.

Příčiny vzniku schizoidní poruchy osobnosti

Vznik a rozvoj schizoidní poruchy osobnosti je obvykle výsledkem kombinace biologických a sociálních faktorů, které formují jedincovu osobnost od raného věku.

• Biologické faktory zahrnují genetickou predispozici, studie naznačují, že dědičné vlivy mohou zvyšovat tendenci k sociální izolaci a omezenému emočnímu projevu. Dále se u některých jedinců mohou projevovat neurobiologické odchylky, které přispívají k emoční otupělosti a preferenci samoty.

• Sociální faktory hrají také významnou roli. Rané životní zkušenosti, jako je zanedbávání, emoční odtažitost rodičů nebo jiné negativní zážitky v dětství a dospívání, mohou zvýšit riziko vzniku SPD. Rovněž rodinná dynamika ovlivňuje vývoj, v rodinách, kde jsou přítomny poruchy osobnosti, například schizofrenie, je pravděpodobnost výskytu SPD u potomků vyšší.

Ve většinové populaci se schizoidní porucha osobnosti vyskytuje přibližně u 0,5–1 % lidí, což z ní činí méně častou, ale stále významnou psychickou poruchu, kterou je důležité rozpoznat a vhodně podporovat.

Cesta k lepšímu fungování

SPD je dlouhodobý rys osobnosti charakterizovaný sociální odtažitelností, omezeným emočním projevem a preferencí vlastního vnitřního světa. Existují způsoby, jak zmírnit obtíže a pomoci jedinci lépe fungovat v osobním i společenském životě.

Psychoterapie jako klíčová součást léčby schizoidní poruchy osobnosti , která pomáhá jedinci lépe fungovat v osobním i společenském životě.

• Kognitivně-behaviorální terapie učí jedince rozpoznávat a měnit vzorce myšlení a chování, které vedou k izolaci a emočnímu odtažení, a postupně rozvíjet sociální dovednosti a bezpečně se zapojovat do mezilidských interakcí.
• Psychodynamická terapie podporuje porozumění vnitřnímu světu jedince, jeho emocím a vztahům, čímž zvyšuje schopnost prožívat a vyjadřovat pocity.
• Skupinová terapie poskytuje bezpečný prostor pro nácvik interakcí, podporu a sdílení zkušeností s ostatními.

Velmi důležitá je aktivní práce jedince na sobě samém, která zahrnuje vedení deníku emocí, rozvoj osobních zájmů, pravidelnou meditaci a postupné zapojování se do aktivit a mezilidských situací. Na schizoidní poruchu osobnosti neexistuje specifický lék, nicméně farmakologická léčba může být nasazena při doprovodných obtížích, například depresích nebo úzkosti.

Antidepresiva mohou pomoci zlepšit náladu a anxiolytika dočasně snížit úzkost, čímž podporují účinek psychoterapie. S podporou psychoterapie a aktivní prací na sobě mohou lidé se schizoidní poruchou osobnosti budovat smysluplné vztahy a vést naplněný život.